Tento autor se zabývá tématy identity a vykořenění, zkoumá napětí mezi různými kulturami a společenskými vrstvami. Jeho dílo se vyznačuje pronikavým pozorováním lidské psychiky a složitosti mezilidských vztahů. Své příběhy vypráví s elegancí a citem pro detail, čímž čtenáře vtahuje do světa plného vnitřních konfliktů a hledání smyslu. Jeho literární styl je vytříbený a podmanivý, často odráží jeho vlastní životní zkušenosti.
10 velkých kriminálních případů dvacátého století Milenka presidentova / Francie, 1899 Vražda v oboře, Rakousko, 1928 Vražda majitelky rytířského panství / Německo, 1921 Muž, kterého zlynčovaly ženy / Amerika, 1954 Muž, který si hrál s vláčky / Maďarsko, 1931Bardáma, která vraždila ze žárlivosti / Anglie, 1955 Bal nadporučík travičem? / Rakousko, 1909 Vražda v Baden - Badenu / Německo, 1906 Dvojnásobná vražda bez mrtvol / Amerika, 1955 Vražda šéfredaktora / Francie, 1914
Historie jedné staré rodiny v ohroženém městě
Historie jedné staré rodiny v ohroženém městě (v Benátkách).
Román německy píšícího autora (vl. jménem Jeana Bekessyho, nar. v Budapešti, někdejšího zpravodaje Prager Tagblattu), v němž na autentickém pozadí tzv. evianské konference (tj. konference konané r. 1938 ve francouzském lázeňském městě Evian-les-Bains, na níž se jednalo o vykoupení rakouských židů od nacistické vlády), jíž se jako novinář účastnil, líčí zápas muže, který mu jako lékař zachránil život a nyní byl postaven do čela hnutí, které chtělo vykoupením zachránit 40 000 rakouských židů od nacistické vlády. Konference ztroskotala a autor si klade otázku, zda peníze byly jediným prostředkem, který bylo možno postavit jako hráz proti nacismu a dospívá v neprospěch hlavní osoby k tíživému závěru, že nikoliv.
Román rakouského spisovatele z druhé světové války. Napsal jej pod bezprostředním dojmem událostí a zachytil v něm svůj vlastní životní příběh. Zažil porážku Francie v r. 1940, jako dobrovolník cizineckého pluku poznal přímo.
Deset velkých případů dvacátého století
10 velkých kriminálních případů dvacátého století Milenka presidentova / Francie, 1899 Vražda v oboře, Rakousko, 1928 Vražda majitelky rytířského panství / Německo, 1921 Muž, kterého zlynčovaly ženy / Amerika, 1954 Muž, který si hrál s vláčky / Maďarsko, 1931Bardáma, která vraždila ze žárlivosti / Anglie, 1955 Bal nadporučík travičem? / Rakousko, 1909 Vražda v Baden - Badenu / Německo, 1906 Dvojnásobná vražda bez mrtvol / Amerika, 1955 Vražda šéfredaktora / Francie, 1914
Hádam od Remarquovho slávneho románu "Na západnom fronte pokoj" nedostali čitatelia do rúk tak strhujúcu, tak náročnú a tak ľudskú knihu o vojne ako je Habeho kniha "Aj keď tisíce padnú..." Vyšla doteraz v osemnástich jazykoch a získala si svetovú slávu a uznanie ako máloktorá predtým, svojim jedinečným dokumentárnym a literárnym významom, intenzitou svojho zážitku a hĺbkou umeleckého spracovania. Hans Habe, ktorý pred Hitlerom emigroval do Švajčiarska, zúčastnil sa ako dobrovoľník francúzskej armády prvej, takmer zabudnutej fázy 2.svetovej vojny. Bojoval v jednotke zloženej z dobrovoľníkov, ktorí sa poschádzali zo všetkých kútov Európy, ktorých spájal spoločný osud utečencov a vyhnancov; drobní ľudia, ktorí sa netušene stávali veľkými, ktorí nepateticky, často s úzkosťou a strachom bojovali a umierali, hoci chceli žiť aj keď nie vždy za každú cenu. Autor knihy prežil všetky fázy francúzskej porázky. S mnohžmi inžmi vojakmi, roztrúsenými, zradenými a opustenými padol do nemeckého zajatia a po mnohých dramatických epizódach podarilo sa mu ujsť na územie "slobodného" Francúzska. Popri hanebnej a zbabelej zrade veľkých píše o samozrejmom hrdinstve drobných ľudí. So zatajeným dychom, ako dobrodružný román, ako veľké epické čítanie sledujeme autorove zážitky, jeho stretnutie a zrázky s priateľmi a nepriateľmi, jeho prehry i víťazstvá - osobné a nadosobné súčasne - a spolu s ním veríme, že Človek je často viac než ľudia.
Der Roman thematisiert die Konferenz von Evian (6. Juli 1938 bis zum 15. Juli 1938 im französischen Évian-les-Bains am Genfersee), die die Situation der aus Deutschland vor den Nationalsozialisten geflohenen Juden regeln sollte, aber an der Weigerung der Staaten, Juden aufzunehmen, scheiterte
