Tento autor se zabývá tématy identity a vykořenění, zkoumá napětí mezi různými kulturami a společenskými vrstvami. Jeho dílo se vyznačuje pronikavým pozorováním lidské psychiky a složitosti mezilidských vztahů. Své příběhy vypráví s elegancí a citem pro detail, čímž čtenáře vtahuje do světa plného vnitřních konfliktů a hledání smyslu. Jeho literární styl je vytříbený a podmanivý, často odráží jeho vlastní životní zkušenosti.
10 velkých kriminálních případů dvacátého století Milenka presidentova / Francie, 1899 Vražda v oboře, Rakousko, 1928 Vražda majitelky rytířského panství / Německo, 1921 Muž, kterého zlynčovaly ženy / Amerika, 1954 Muž, který si hrál s vláčky / Maďarsko, 1931Bardáma, která vraždila ze žárlivosti / Anglie, 1955 Bal nadporučík travičem? / Rakousko, 1909 Vražda v Baden - Badenu / Německo, 1906 Dvojnásobná vražda bez mrtvol / Amerika, 1955 Vražda šéfredaktora / Francie, 1914
Historie jedné staré rodiny v ohroženém městě
Historie jedné staré rodiny v ohroženém městě (v Benátkách).
Román německy píšícího autora (vl. jménem Jeana Bekessyho, nar. v Budapešti, někdejšího zpravodaje Prager Tagblattu), v němž na autentickém pozadí tzv. evianské konference (tj. konference konané r. 1938 ve francouzském lázeňském městě Evian-les-Bains, na níž se jednalo o vykoupení rakouských židů od nacistické vlády), jíž se jako novinář účastnil, líčí zápas muže, který mu jako lékař zachránil život a nyní byl postaven do čela hnutí, které chtělo vykoupením zachránit 40 000 rakouských židů od nacistické vlády. Konference ztroskotala a autor si klade otázku, zda peníze byly jediným prostředkem, který bylo možno postavit jako hráz proti nacismu a dospívá v neprospěch hlavní osoby k tíživému závěru, že nikoliv.
Román rakouského spisovatele z druhé světové války. Napsal jej pod bezprostředním dojmem událostí a zachytil v něm svůj vlastní životní příběh. Zažil porážku Francie v r. 1940, jako dobrovolník cizineckého pluku poznal přímo.
Deset velkých případů dvacátého století
10 velkých kriminálních případů dvacátého století Milenka presidentova / Francie, 1899 Vražda v oboře, Rakousko, 1928 Vražda majitelky rytířského panství / Německo, 1921 Muž, kterého zlynčovaly ženy / Amerika, 1954 Muž, který si hrál s vláčky / Maďarsko, 1931Bardáma, která vraždila ze žárlivosti / Anglie, 1955 Bal nadporučík travičem? / Rakousko, 1909 Vražda v Baden - Badenu / Německo, 1906 Dvojnásobná vražda bez mrtvol / Amerika, 1955 Vražda šéfredaktora / Francie, 1914
Hádam od Remarquovho slávneho románu "Na západnom fronte pokoj" nedostali čitatelia do rúk tak strhujúcu, tak náročnú a tak ľudskú knihu o vojne ako je Habeho kniha "Aj keď tisíce padnú..." Vyšla doteraz v osemnástich jazykoch a získala si svetovú slávu a uznanie ako máloktorá predtým, svojim jedinečným dokumentárnym a literárnym významom, intenzitou svojho zážitku a hĺbkou umeleckého spracovania. Hans Habe, ktorý pred Hitlerom emigroval do Švajčiarska, zúčastnil sa ako dobrovoľník francúzskej armády prvej, takmer zabudnutej fázy 2.svetovej vojny. Bojoval v jednotke zloženej z dobrovoľníkov, ktorí sa poschádzali zo všetkých kútov Európy, ktorých spájal spoločný osud utečencov a vyhnancov; drobní ľudia, ktorí sa netušene stávali veľkými, ktorí nepateticky, často s úzkosťou a strachom bojovali a umierali, hoci chceli žiť aj keď nie vždy za každú cenu. Autor knihy prežil všetky fázy francúzskej porázky. S mnohžmi inžmi vojakmi, roztrúsenými, zradenými a opustenými padol do nemeckého zajatia a po mnohých dramatických epizódach podarilo sa mu ujsť na územie "slobodného" Francúzska. Popri hanebnej a zbabelej zrade veľkých píše o samozrejmom hrdinstve drobných ľudí. So zatajeným dychom, ako dobrodružný román, ako veľké epické čítanie sledujeme autorove zážitky, jeho stretnutie a zrázky s priateľmi a nepriateľmi, jeho prehry i víťazstvá - osobné a nadosobné súčasne - a spolu s ním veríme, že Človek je často viac než ľudia.
1910 : la comtesse russe Maria Tarnowska est arrêtée à Venise pour le meurtre de son fiancé, vieil homme aussi abjecte que fortuné. "Elle n'a pas encore trente ans, mais pas moins de six hommes se sont ruinés pour elle ; deux sont morts tragiquement et quatre ont abandonné femmes et enfants." Ainsi parlent d'elle les journaux dans l'un des premiers procès à sensation que Sarah Bernhardt ou d'Annunzio se dépêchent d'aller voir. Le juge lui-même est dessaisi après avoir promis l'acquittement à l'accusée. Pour elle, le trésor des bolchéviques a été dilapidé. Au travers son portrait se dresse celui de toute une époque. Aveugle dans son enfance, élevée par un père tyrannique jusqu'à la perversion, considérée comme folle, la Tarnowska symbolise aussi le refus des tyrannies domestiques et sociales, les débuts du féminisme, du pouvoir par le sexe et la fin d'un monde hypocrite, réactionnaire et décadent totalement dépassé.