Jana Zoubková Pořadí knih

Šestasedmdesátiletý Martin Brehm je šťastný a se svým životem spokojený. Jeho o mnoho mladší žena je úspěšnou malířkou, on píše články do novin, podílí se na filmovém scénáři a ve volném čase pečuje o zahradu. A hlavně se stará o šestiletého syna Davida. Když se dozví, že mu zbývá jen několik měsíců života, jeho realita se náhle roztříští. Zažívá řadu dosud nepoznaných pocitů. V hlavě mu krouží spousta otázek, na které neexistují správné odpovědi. Po prvotním otřesu se zaměří na to, aby zajistil budoucnost svých blízkých. Ale co jim doopravdy může dát? Jaký odkaz jim zanechá a nestane se pro ně spíše břemenem? Jak naložit se zbytkem času? Pokud má zemřít smířený s osudem, musí čelit několika překvapením i finálním výzvám.

Siegfried Lenz (1926–2014) proslul zejména svými romány, jeho povídková tvorba ale také stojí za pozornost. Texty jsou sice literárně náročné, zároveň však poetické a nadčasové – dotýkají se témat mezilidských vztahů, paměti, moci, relativity. Povídkový soubor obsahující třináct textů vychází česky vůbec poprvé v překladu Jany Zoubkové.

Proč je kůň pro holky vášní na celý život?Juli Zeh - jedna z nejznámějších současných německých spisovatelek, vyznamenaná mnoha literárními cenami a hojně překládaná také do češtiny - v této knize přináší trochu jiný pohled na podstatu jezdeckého sportu. Umění vcítit se do koňské duše otevírá cestu k oboustrannému souznění koně a jeho jezdkyně. Autorka na mnoha osobních příbězích o zkušenostech s problémovými koni ukazuje, jak láskyplná péče a výcvik s respektem ke koňské duši vytvářejí prostor pro budování vztahu, který přetrval staletí, a také dnes je základem úspěšné komunikace s jezdeckým koněm. Na vášeň pro jezdectví se tak můžete podívat z velmi zajímavé perspektivy a nahlédnout do duševního života koně i jezdce. Poznáte, co člověka a koně spojuje a rozděluje, jak si lze získat důvěru koní a naučit se rozumět jejich řeči, aby jezdectví bylo štěstím pro obě strany.

V roce 1964 se na festivalu mládeže ve Východním Berlíně do sebe zamilují studentka z Východu a student ze Západu. On jí pomůže utéct, vezmou se. Teprve po její smrti se sedmdesátiletý Kašpar dozví, co mu jeho žena Birgit celý život tajila: před útěkem porodila dceru a nechala ji v NDR. Kašpar udělá to, co ona vždycky chtěla, ale nedokázala – hledá ji. Pátrání se stává cestou do minulosti a setkáním s ranami a jizvami, které zanechala NDR, převrat v roce 1989 a přizpůsobení se Západu. Když dceru najde, žije provdaná v neonacistické národovecké komunitě na venkově. Její čtrnáctiletá dcera Sigrun je šťastná, že do jejího života náhle vstoupil dědeček, stejně jako on má radost z vnučky. Ale jeho svět je pro ni stejně cizí jako ten její pro něj. Může se s ní sblížit?

Berlín 1903. Rahel Hirschová jako jedna z prvních vystudovaných lékařek pracuje v nemocnici Charité. K rovnoprávnosti žen a mužů je ale v jinak pokrokovém hlavním městě Německé říše ještě daleká cesta. To zažívá denně i mladá dělnice Barbara. Tvrdě dře v nemocniční prádelně a opakovaně se setkává s tím, že muži považují ženy za svůj majetek. Tyto dvě ženy ani nemohou být rozdílnější, a přesto se spřátelí. Rahel se prosazuje proti odporu v Charité a zamiluje se do průkopníka létání. Barbara se připojí k ženskému hnutí, bojuje za práva dělnic a volební právo pro ženy. Potom však vypukne první světová válka a navždy změní život nejen Barbary a Rahel…

Loučení má mnoho tváří. Loučíme se s mrtvými – s rodiči, sourozenci, s milovanou ženou. Loučíme se s přáteli, známými, kolegy. Pomůže, je-li člověk přítomen umírání? Víme, že se s blízkým člověkem máme rozloučit. Ale tohle vědomí ještě samo o sobě není rozloučením. Rozloučení zařídí jen čas. Barvy loučení tvoří devět povídek, jejichž tématem jsou závažné události nebo momenty ve vztazích, které mají původ v minulosti, ale vyjdou na povrch až po letech. Teprve tehdy nastává rozloučení buď přímo s dotyčným člověkem, nebo s vlastní mylnou představou o něm… Někdy nás loučení hluboce zasáhne. A někdy nás osvobodí. Nový povídkový soubor Bernharda Schlinka je mistrovským dílem: klade zásadní otázky a neváhá na ně odpovídat.

Příběh lásky na pozadí dramatických německých dějin od konce 19. století do sedmdesátých let 20. století. Olga je sirotek z chudých poměrů, Herbert syn venkovského statkáře, oba se vymykají venkovskému prostředí, v němž vyrůstají, a právě jejich jinakost je sblíží. Nadaná a cílevědomá Olga se stane učitelkou, Herbert vyráží do světa, aby přispěl k velikosti Německa. Bojuje v koloniálním vojsku v Africe a pro slávu Německa chce probádat Arktidu. Na polární expedici se po něm slehne zem. Olžina láska k Herbertovi však přetrvá až do její smrti, přestože vyznává opačné ideály než Herbert, velké Německo ji děsí. A když zemře, její láska a tajemství se promítají až do současnosti.

Život s bipolární poruchou, tak by klidně mohl znít podtitul autobiografické prózy Thomase Melleho. Popisuje v něm svůj boj s touto složitou chorobou, pro kterou se dříve používalo označení maniodepresivní psychóza. Je těžké odhalit, co je pravou příčinou či jejím důsledkem, a tak je celý text koncipován jako autorova snaha přispět k porozumění této nemoci, porozumět sám sobě a také nabídnout čtenáři vhled do života a pocitů nemocného.

Všechny postavy v této knize se vymyslely samy, nebo z nich to, čím jsou, udělali matka, otec, spolužáci, svině a kreténi. Peprné motto románu Superpozice, což je termín z kvantové fyziky i geologie, nás uvádí do světa šestadvacetileté hudebnice Izy Lewinové: jako dítě přišla do Německa s ruskožidovskými rodiči na začátku devadesátých let. Izy se ptá: Jsem Ruska, Židovka, Němka? Rozhodně si myslí, že říkat o někom, že má migrační pozadí, je blbost; ona říká „migrační popředí“. A tak glosuje svou každodennost, chodí na mejdany, hraje pro peníze, bloumá po Berlíně… Poetický jazyk se střídá s politicky nekorektním a vytváří zajímavou románovou mozaiku.

Pět novel. Tématem Zweigových novel je náhle propuknuvší vášeň, která zcela převrátí život protagonistů. V našem výboru propadají nezvladatelné vášni jak muži, tak ženy – jsou posedlí dramaticky končící závislostí na druhém, ale i stejném pohlaví. Jen závěrečná Šachová novela, psaná už v emigraci, nemá sexuální, nýbrž politický podtext. Mistr psychologické prózy Stefan Zweig se narodil roku 1881 ve Vídni a zemřel vlastní rukou roku 1942 v Brazílii.