Autorka zkoumá s pokornou a pronikavou pozorností jednotlivé prosby Otčenáše: nejprve ukazuje význam samotných slov a pak se pokouší rozvinout v plné šíři smysl každé prosby. Čerpá přitom z bohaté tradice západních i východních církevních otců a z díla nejvýznamnějších teologů, ale to vše prochází světlem a žárem vlastní vnitřní modlitby.
R. Maritainová (1883–1960), rozená Umancovová, se narodila v Mariupolu v židovské rodině. Po deseti letech emigrovali její rodiče s dcerami do Paříže, kde Raissa studovala na Sorbonně a setkala se s budoucím manželem Jacquesem Maritainem. Jejich duchovní a myšlenkový vývoj byl spojen s středověkou filosofií a myšlením H. Bergsona, u něhož studovali. Společně konvertovali ke katolictví pod vlivem L. Bloy a v Meudonu shromáždili přátele z kulturních, filosofických a církevních kruhů. V roce 1940 emigrovali do Kanady a poté žili v New Yorku, kde Jacques Maritain byl v roce 1944 jmenován velvyslancem ve Vatikánu, a v Římě strávili léta 1945–1948. Raissa Maritainová se tímto obdobím zabývá ve své knize (1949), považované za její nejvýznamnější dílo. Vzpomíná na dětství v Mariupolu, emigraci do Francie, studia, odborné působení, konverzi ke katolictví, přátele a společný život s manželem. Kniha přináší svědectví o osobnostech jako Charles Péguy, Georges Rouault či Ernest Psichari a zachycuje duchovní a kulturní situaci Francie mezi dvěma světovými válkami. Autorka rovněž vysvětluje své pojetí filosofů, zejména H. Bergsona a Tomáše Akvinského, a zvláštní pozornost věnuje L. Bloy, kterého oba manželé považovali za svého duchovního učitele.
Publikace obsahuje dvě eseje od Raissy Maritainové (Příběh Abrahámův, Kníže tohoto světa) a jednu od Jacquese Maritaina (O nebeské církvi), které se zaměřují na mystický pohled za viditelné hranice světa. Jacques Maritain (1882–1973) byl klíčovou postavou 20. století, která znovu oživila tomismus, očištěný od manuálových nánosů a přizpůsobený moderním otázkám. Spolu se svou manželkou Raissou (1883–1960) se snažili proniknout do duchovní a mystické hloubky křesťanské víry. V Příběhu Abrahámově se zkoumá vývoj mravního svědomí lidstva a otázka, jak Abrahám, s nezkaleným svědomím a Božím požehnáním, vykonával činy, které dnes považujeme za hříšné. Esej Kníže tohoto světa meditativně zkoumá moc Padlého anděla a její zlomení skrze Kristovo vtělení a výkupné utrpení, přičemž nabízí nový pohled na tuto problematiku. Esej O nebeské církvi objasňuje nadpřirozené skutečnosti kolem nás a připomíná, že světci a všichni, kdo opustili tento svět, nejsou „mrtví“, ale aktivně se podílejí na našem životě a usilují o naši spásu.
Nejednou jste si asi položili otázku, jak lze skloubit zaměstnání, povinnosti a starosti každého dne s duchovním životem a modlitbou. Autoři knihy Jacques a Raissa Maritainovi, významní francouzští filozofové, představitelé francouzské kultury 20. st. a hlasatelé evangelia, se právě touto otázkou zabývají. Ve své knize naznačují směry či cesty, jak lze propojit duchovní život a život modlitby s prací ve světě, a sice v duchu křesťanské tradice a učení sv. Tomáše. Jejich úvahám je společný jeden poznatek: toto propojení je možné, stačí se o ně jen pokusit!
K nejobtížnějším otázkám filosofie umění patří povaha estetické zkušenosti a tvůrčí intuice umělce. Co se odehrává v mysli umělce, když tvoří své dílo? Co se děje v myslích toho, kdo umělecké dílo vnímá? Jde o zkušenost čistě citovou nebo (také) o určité poznání? A je-li to poznání, účastní se ho pouze smysly nebo také intelekt? A je-li to také rozumové poznání, jde o poznání pojmové jako ve vědách nebo o poznání nepojmové? V čem se liší intuice tvůrčí od vědeckého poznání a od mystiky? – Těmito problémy se zabývají čtyři studie Jacquesa a Raïssy Maritainových v knize Situace poezie.
Léon Bloy - stránky z díla / vybrala Raïssa Maritainová; předmluva Jacques Maritain. Rozsáhlý výbor z díla francouzského prozaika (1846-1917), které významně ovlivnilo jak autory počátku 20. století, tak nastupující meziválečnou generaci ve Francii, stejně jako v českých zemích (Florian, Deml, Čep aj.), a jehož kvality ocenili i spisovatelé pozdější, například Jorge Luis Borges. Antologie Raissy Maritainové představuje Léona Bloy ve dvanácti oddílech jako vynikajícího stylistu, břitkého myslitele a básníka "zázraku Stvoření". Předmluvu napsal filosof Jacques Maritain. Knihu přeložila Věra Dvořáková, obsahuje též bibliografii L. Bloy a soupis českých knižních překladů. Vychází u příležitosti 160. výročí narození a 90. výročí úmrtí L. B.
Na bogato ilustrowany rysunkami Chagalla tom składają się eseje, wiersze i medytacje Raissy Maritain poświęcone lub zainspirowane dziełem Chagalla, mówiące o ich trwającej kilkadziesiąt lat przyjaźni oraz wzajemnym oddziaływaniu na własną twórczość artystyczną i o religijnych inspiracjach ich prac. Łączyło ich wspólne dziedzictwo kulturowe, które miało te same korzenie, rosyjskie i żydowskie, wyrośli w świecie kultury i duchowości słowiańskiej.
