Na základě nejnovějších poznatků a dosud neznámých dokumentů renomovaný historik nacismu ukazuje, jak Hitlerovy zkušenosti vojenské spojky z první světové války ovlivnily myšlení a jednání pozdějšího diktátora a vrchního velitele branných sil. Nový neotřelý pohled na často notoricky známé události, které čtenář uvidí z mnohdy nečekaného úhlu.
Čtyři měsíce po skončení války sdělil Hitlerův osobní lékař Theo Morell svému spoluvězni Karlu Brandtovi: „Hitler vlastně nebyl nemocný.! Brandt, jako pověřenec pro „eutanazii“ (vražednou akci) hluboko zapletený do zločinů nacistického režimu, to však zpochybnil. Osobní lékař prý „vůdce“ „zničil svými injekcemi“ a teď se snaží ospravedlnit, poznamenal. Podle něho nese odpovědnost za to, že se z Hitlera nakonec stala lidská troska, pouze Morell. Obraz sešlého a na lécích závislého psychopata v bunkru říšského kancléřství patří k nejdéle přežívajícím mýtům o Hitlerovi. Vysvětlení se zdá být jednoduché: Kdo nechá zavraždit miliony lidí, musí být nemocný. Hans-Joachim Neumann a Henrik Berle si tuto otázku položili a hledají odpovědi, mj. v kompletní pozůstalosti Hitlerova osobního lékaře Modelka, lékařských posudcích, farmakologických analýzách a rozhovorech se svědky oné doby. Dospívají k jednoznačnému a závěrečnému nálezu.
Téměř šedesát let po skončení války byl v ruských archivech nalezen spis maximální historické důležitosti: Akta Hitler. Dokument, pořízený výhradně pro Stalina, obsahuje osobní vzpomínky Otto Günscheho a Heinze Lingeho, jak je svěřili papíru v sovětském zajetí pod dohledem NKVD. Oba muži se jako důstojníci SS pohybovali v největší blízkosti Adolfa Hitlera. Jejich velmi hutné líčení obsahuje nejen mnoho dosud neznámých detailů o vůdcově politice, ale nabízí rovněž nepřikrášlený obraz toho, jak to v Hitlerově okolí skutečně chodilo. Akta Hitler tak bez nadsázky patří k nejvýznamnějším historickým pramenům o třetí říši, jaké existují.
Horoucí milostné dopisy mu byly nepříjemné, věnování hudebních děl odmítal, prodej svých sádrových byst zakazoval stejně jako "Hitlerovy cigarety". Ve "vůdcově" soukromé kanceláři byly archivovány tisíce dopisů, z nichž mnohé osobně přečetl a dále zpracoval. Na tato autentická svědectví sedal celá desítiletí prach v moskevských archivech. Henrik Eberle je poprvé vyhodnotil a okomentoval - vznikla tak bohatá studnice poznatků pro psychology, historiky a pedagogy. Prosebné dopisy, modlitby, přísahy věrnosti i volání o pomoc - nejen z Německa - představují barometr nálad let 1925 až 1945, z něhož mrazí. Lidé leželi diktátorovi u nohou, ale když se štěstěna od "vůdce" odvrátila, opustili ho.
Das Sachbuch zum Verlorenen Symbol Ein mystischer Tempel im Herzen Washingtons, eine geheime Kammer tief unter dem Kapitol, eine unvollendete Pyramide, ein goldener Deckstein, die Hand der Mysterien nur einige der rätselhaften Bauten, Symbole und Herausforderungen, mit denen Dan Brown seinen Held Robert Langdon und die Fans im Verlorenen Symbol bekannt macht. Was hat es mit ihnen auf sich? Was ist Fakt? Was Fiktion? Henrik Eberle legt die Hintergründe zu Dan Browns Bestseller offen und erklärt, was Dan Brown nur andeutet: Ist Washington eine Freimaurer-Stadt? Warum verschlüsseln die Freimaurer ihr Wissen? Welchen schwarzmagischen Gesetzen folgt Mal akh? Birgt die Noetik die neue Weltformel? Welches Wissen hilft Robert Langdon, die Rätsel zu lösen? Ein Muss für alle Dan-Brown-Fans!
Wer sich in der DDR ärgerte, schrieb einen Brief - nicht selten an die Generalsekretäre der allmächtigen Einheitspartei. Die kümmerten sich um die Kartoffelversorgung und schicke Tapetenmuster. Interne Hausmitteilungen handeln von Damenschlüpfern zum Selbernähen, der Verteilung von Weckern und den Genehmigungen für den Empfang des Westfernsehens. Das Politbüro entschied über die Schicksale von Wolf Biermann, Armin Müller-Stahl und Werner Tübke. Funktionäre äußerten sich über Rockmusik und Jesus Christus. Dabei hatte die Partei zwar immer Recht, wusste aber nicht auf alle Fragen eine Antwort ...
