Markéta Krušinová Knihy

Když začínající přírodovědec Charles Darwin nastoupil 27. prosince 1831 na palubu lodi HMS Beagle, neměl nejmenší tušení o tom, že ho čeká pět let trvající cesta napříč světovými oceány. Díky lidským setkáním a vědeckým objevům se Darwin učil, měnil, dojímal, rozhořčoval a žasl. Shromáždil poznámky a myšlenky, které ho dovedly k radikální proměně pohledu Lidstva na svou vlastní historii, a to zvláště díky názoru, že svět existuje již velmi dlouhou dobu. Po svém návratu se pak celý život věnoval sepisování své slavné teorie o vývoji druhů, teorie, která i dnes zůstává zvláště v zemích se silně nábožensky založeným obyvatelstvem kontroverzní, a která způsobila převrat v tehdejším vědeckém světě a přetrvala dodnes. Darwinovo dlouhé, nebezpečné a často namáhavé bádání je cestou, která tím, že změnila jednoho člověka, změnila i směr vědy.

Když otec Lonsonier opouští Francii, odváží si jedinou cennost – odnož vinné révy, kterou zachránil před zhoubnou fyloxérou, jež koncem 19. století ničila evropské vinice ve velkém a vyháněla z domovů tisíce lidí. Usadí se v Chile. Po celé století plné svárů a válek zažívá rod Lonsonierů – Lazar, milovnice ptáků Tereza, aviatička Margot, rebel Ilario Da –, rod vykořeněný a přesazený stejně jako jejich vinná réva, chvíle zářné i temné, vzlety plné nadějí i kruté pády. Lonsonierové jako tažní ptáci křižují Atlantik mezi svými dvěma zeměmi, občas je strhne vítr, někdy je uvězní oko uragánu, nakonec z něj však vždycky vylétnou do vysokého nebe, neustále hnáni vpřed tajuplnou rodinnou legendou. Miguel Bonnefoy nevypráví jen fiktivní ságu rodu Lonsonierů, ale také příběh vlastní rodiny, příběh Francouzů, kteří navzdory vzdálenosti v čase i prostoru svůj původní domov vlastně nikdy neopustili. Přesně mířenými slovy, poetickým, magickým i syrovým jazykem vtahuje čtenáře do osudů výjimečných, svobodomyslných a vášnivých mužů a žen, kteří na cestě za svými sny někdy klopýtají, ale nikdy z ní neuhýbají, ani když jim ji zkříží velké Dějiny.

Louisa a Ludovic se vydají na cestu kolem světa. Jsou šťastně zamilovaní, plánují společný život. Zastávka na ostrově Stromness, obývaném jen tučňáky, lachtany a rypouši, se jim stane osudnou. Ocitnou se náhle sami, bez lodi, bez jídla, bez komunikačních prostředků.

Kiki se na bohémském Montparnassu dvacátých let podařilo vymanit z bídy a stát se jednou z nejcharismatičtějších postav meziválečné avantgardy. Družka Mana Raye, jehož inspirovala k legendárním fotografiím, zvěčnili na svých plátnech Kisling, Foujita, Per Krohg, Calder, Utrillo nebo Léger. Kiki ale nebyla jen múzou jedné generace, hledající způsob, jak se zbavit kocoviny z první světové války, byla především jednou z prvních emancipovaných žen dvacátého století. Vedle sexuální a citové svobody, kterou si dopřávala, se u Kiki projevovala svoboda ve vystupování, v projevu a v myšlení, která nevzešla odnikud odjinud než ze školy života.

Pierre-Marie Sotto je slavný, u čtenářů úspěšný a kritikou oceňovaný spisovatel. Je to ale také stárnoucí, osamělý muž, a pokud jde o jeho práci – momentálně je v hluboké tvůrčí krizi. Jednoho dne k němu dorazí objemná obálka bez zpáteční adresy; jediný kontakt na ní uvedený je e-mailová adresa jisté Adeline Parmelanové. Sotto nepochybuje, že mu nějaká „nadějná spisovatelka“ posílá k posouzení svůj rukopis. Obálku neotevře, odesílatelku zdvořile odmítne a požádá ji o adresu, kam by mohl zásilku vrátit. Než mu Adeline vyhoví, vymění si spolu několik e-mailů, které jsou natolik vtipné a zajímavé, že v dopisování pokračují a objemná obálka zůstává (na žádost Adeline) ležet neotevřená na Sottově polici. Jenomže je v tom háček…

Josefíně Bakerové bylo dvacet let, když se objevila v Paříži. Během jedné noci se z americké tanečnice stal idol. Fascinovala Picassa, Cocteaua, Le Corbusiera i Simenona. Ve třicátých letech se z ní stala první černošská hvězda světového věhlasu, od Buenos Aires po Vídeň, od Alexandrie po Londýn. Po válce, kdy se angažovala ve francouzském odboji, se rozhodla bojovat proti rasové segregaci. V padesátých letech adoptovala na svém zámečku v Milandes dvanáct sirotků různé pleti. O lásce a svobodě zpívala až do svého posledního vydechnutí. Catel Mullerová a José-Louis Bocquet vyprávějí skrze portrét Josefíny Bakerové příběh první poloviny dvacátého století od Broadwaye po Paříž Bláznivých let. Kniha líčí přijetí Černošské revue ve Francii, líčí angažovanost umělkyně během druhé světové války i po ní. Josefína Bakerová byla první velkou černošskou hvězdou, ale byla hlavně úžasnou ženou, velkou dámou a jedinečnou figurou, která se vepsala do historie. Od počátku dvacátého století až do smrti Josefíny Bakerové v roce 1975 sledujeme krok za krokem, téměř minutu po minutě dráhu té, jejíž život by každodenním bojem v uměleckém horečnatém a neklidném životě.

Poutavý, noirový grafický román o odhalování mocných tajemství světa přírody je komiksový debut francouzského výtvarníka Lucase Harariho (* 1990). Pierre je mladý muž na rozcestí. Přeruší studium architektury a rozhodne se odjet do Vals ve švýcarských Alpách, kde se nachází komplex termálních lázní vysoko v horách. Komplex, který navrhl slavný švýcarský architekt Peter Zumthor, byl předmětem Pierrovy diplomové práce. Hora skrývá mnohá tajemství – říká se, že má ústa, která pravidelně pohlcují lidi. Pierre se skicákem v ruce objevuje záhadné síly hory a jejích pramenů a pokouší se odhalit pravdu, která se za nimi skrývá. Soupeře však najde v muži jménem Valeret, který je podobně posedlý a který si nepřeje nic jiného než konkurenta zlikvidovat.