Marie, která zažila hrůzy polského ghetta a nacistických koncentráků, přijíždí po válce do Paříže. Zatímco dříve byla schopna najít v sobě sílu, bojovnost a vůli k životu, teď ji opustily. V imaginárních /avšak pro Marii zcela skutečných setkáních/ se setkává s nejbližšími lidmi, které ztratila za války. Pohybuje se mezi realitou a neskutečností ve stavu otupělosti, která plodí lhostejnost vůči vnějšímu světu. Svou samotu se pokusí prolomit, když prožije několik týdnů se "starým pánem". Vztah však ztroskotá a Marie zůstává opět sama se zavazadlem, jež je "každým krokem těžší a těžší, jako by se samo od sebe plnilo věcmi, které nikdy nevlastnila." 23-018-64
