Jannis Ritsos, uznávaný jako jeden z pěti velkých řeckých básníků dvacátého století, je oslavován pro svůj hluboký a často tragický pohled na život. Jeho poezie, poznamenaná osobními ztrátami a politickým bojem, zkoumá témata odolnosti, ztráty a hledání smyslu tváří v tvář nepřízni osudu. Ritsosův styl je charakterizován silnou emocionalitou a silnými obrazy, které odrážejí jeho zkušenosti s útlakem a nadějí. Jeho dílo rezonuje s čtenáři pro svou syrovou upřímnost a nadčasové zkoumání lidské duše.
Podtitul: Chromatické detaily Cyklus básní, vrcholících rozsáhlou poémou Poslední a první z Lidic. Řecký básník jej sám označil za „druh vnitřního deníku svého prvního setkání s tělem a duší Československa“ a vyložil, že se ve svých verších „pokusil vytvořit celou hudebnístupnici charakteristických detailů, zvyků, předmětů, událostí a nálad“. Přeloženo z řeckého rukopisného originálu.
Revoluční řecký básník, dlouhá léta vězněný na pustých ostrovech, zachycuje v básnické sbírce neobyčejné síly a výrazové účinnosti otřesné zážitky řeckých antifašistů v jejich boji za svobodu a sociální spravedlnost.
Sonáta měsíčního svitu a menší básně: výbor z poezie řeckého básníka, jehož hlavní část tvoří báseň Sonáta měsíčního svitu. Tato báseň se po formální stránce přibližuje dramatickému monologu, což dává autorovi možnost vyjádřit na této ploše nejen dějovou zkratku, alemnožství básnických symbolů. Zajímavé jsou i ostatní básně, v nichž autor poisuje své dojmy ze současného Řecka. Zatímco v části Výpovědi jsou vesměs obsaženy verše s lyrickými motivy, v části Kamenný řád necházíme verše angažované se širokou společenskou tématikou.
This work of Ritsos is it a novel with an emphatic question mark added by the poet himself? Is it roman fleuve in the sense of Proust's Remembrance of things Past? Is it a wild prose-poetic fling in a "sarcastic climate?" Or is it an autobiography of Greece's most human poet, whom Aragon hailed as "the greatest poet of his time?" And what about the strange title? How are the established Orthodox saints, traditionally decorating the panels near the altar, how are they replaced by Anonymous human beings? "Everyday people from Ritsos" neighborhood; members of his large family and simple inhabitants of Monemvasia; unassuming fellow-prisoners on exile islands and a closely knit band of friends. All these "anonymities" are skillfully counterpoint with the hero- Ion- and Ion's alter ego Ariostos - and woven into a fascinating tapestry of reminiscences and reflections, vivid memories from childhood and ado- lescence, speculations on Greece's recent history
Greek poet Yannis Ritsos' remarkable collection of 336 single-line poems, composed in 1979, with linocut responses by artist and filmmaker Chiara Ambrosio, created in 2020; each line and image an essential observation of a moment, a personal archive of time past, present and future.
Ritsos' Gedichtzyklus, eine Art literarisches Testament, das 1986 und 1987 entstand, wurde erst nach dem Tod des Autors veröffentlicht. In den achtundsechzig Gedichten dieses Gedankentagebuchs eines letzten strahlenden Ägäissommers unterzieht Jannis Ritsos (1909-1990) die tragenden Ideen seines literarischen und politischen Lebens einer illusionslosen Prüfung. Sie wird im Zeichen des nahe bevorstehenden Endes vollzogen. Radikal in der Bestandsaufnahme, läßt Ritsos als letzte Gewißheit nur mehr die der Selbsterneuerung fähige künstlerische Produktivität gelten - losgelöst von jeder externen Zwecksetzung.§Ein Höhepunkt innerhalb von Ritsos' Oeuvre ist dieses Alterswerk dadurch, daß die ideologischen und persönlichen Abschiede als Augenblicke intensivster Wirklichkeit des Verabschiedeten gestaltet sind. Ritsos' tiefe Trauer um die Schönheit der Welt, die er verlassen muß, macht diese desto überzeugender wahrnehmbar für die Lesenden.§§
Výber z poézie J. Ritsosa v preklade Vladimíra Reisela a Miroslava Válka.
Ritsos, una de las mejores voces de la lírica europea, creó una serie de monólogos de excepcional sutileza, con los que consigue trasladar a nuestros días el pathos de la tragedia griega. En esta pieza, el poeta da voz a la anciana Helena, que examina su vida dejando que los recuerdos de quienes ya la abandonaron la conmuevan, y al recrear la interioridad del personaje mitológico nos descubre su vigencia: Helena pervive en tantas otras mujeres de hoy. Con esta obra proseguimos la publicación de los soliloquios dramáticos del autor en versión de Selma Ancira.
