Anaïs Laurent-Labelle Knihy

Román vyšel poprvé roku 1993 ve Společnosti Josefa Škvoreckého, který asistoval spisovatelským počátkům Ivy Pekárkové a podle něhož je román stejně nevšední jako jeho autorka, je metaforou celého světa. Kniha je výpovědí o stavu světa zachycenou v uprchlických táborech, které se zrodily po druhé světové válce a od té doby se množí. Kulatý svět v mnohém rezonuje s feminismem, ale zároveň ho přesahuje pozorností k životním podmínkám a možnostem nejrůznějších národnostních, sociálních a náboženských menšin. Ke scelení textu autorka využila kulatost několika základních motivů, jako je zeměkoule, pomeranč nebo zárodečné vajíčko. Uprchlické tábory považuje autorka za soukromé maloměsto, za přestupní stanice, a právě osobní zážitky a zkušenosti z těchto míst použila jako základ k napsání Kulatého světa. Román zachycuje představy a iluze, co znamená být svobodný, a zjištění, že svět je i „bolavý“. Iva Pekárková si zvolila za vypravěčku Jitku, dívku prchající z Československa, která opouští svého přítele Standu, s nímž žije v Praze, a vydává se na cestu do Jugoslávie. Při své cestě se nejprve dostane do Itálie, kde si užívá života, a později skončí v uprchlickém táboře v Rakousku.

"... Maman partit faire couler l'eau. Elle entendit alors papa crier son nom d'un ton grave et inquiet. - Marianne ! Viens vite s'il te plait. Maman accourut aussitôt dans ma chambre. Au son de sa voix, elle comprit que quelque chose n'allait pas. - Qu'est-ce qu'il y a Ludovic ? Pourquoi cries-tu ainsi ? Demanda-t-elle en se précipitant. - Regarde ce bleu sur le torse du bébé. Je viens de le découvrir en lui quittant son body. Il n'y était pas ce matin ! Tu l'aurais remarqué en l'habillant ! Dit-il inquiet. - Non elle n'avait rien ce matin, je te l'assure. Je l'aurais évidemment remarqué et cela m'aurait affolée, répondit maman apeuré. Ils échangèrent un regard surpris et restèrent sans réponse ...". Je venais tout juste d'arriver dans notre famille lorsque l'on me découvrit une leucémie aigüe lymphoblastique. Je n'avais que 4 mois... seulement 4 petits mois... Du jour au lendemain, la vie de mes parents, de ma soeur et de mon frère mais aussi ma vie, basculaient dans la maladie... basculaient dans la souffrance, l'angoisse et la peur... Et pourtant, malgré les diagnostics peu réjouissants des médecins, je parviendrais à suspendre tout mon petit monde...