Jiří Stránský Pořadí knih

Román Aukce bezprostředně navazuje na Zdivočelou zemi a spolu s ní tvoří románovou ságu o životních osudech Antonína Maděry, jeho rodiny a přátel od roku 1947 až do začátku devadesátých let. Bývalý letec britského letectva hospodařící na malém statku v česko-německém pohraničí neunikl po únoru 1948 pozornosti policie a i jeho záhy sleduje StB. Maděra je zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen. Ale nejen Maděra je cílem perzekuce. Stejně tak i jeho rodina. Skvělý román, v němž se odrážejí autorovy osobní zkušenosti s brutalitou policejního vyšetřování a s nelidskými podmínkami politických lágrů, přináší svědectví o době, jež by neměla upadnout v zapomnění. Obě knihy byly předlohou k úspěšnému televiznímu seriálu České televize a Jiří Stránský k němu napsal scénář.

Maska je unikátní kniha, která přináší v české sportovní literatuře stále neprobádané téma. Příběhy odvážných hokejových průkopníků. Příběhy Dzurilly, Holečka, Crhy, Nadrchala a stovky dalších brankářů, kteří v 60., 70. a 80. letech nastupovali s laminátovými maskami, Autor během takřka desetileté práce vyzpovídal stovky pamětníků z desítek klubů z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska. Sesbíral pestré množství dobových fotografií i archivních materiálů a vytvořil jednu z nejrozsáhlejších historických publikací o ledním hokeji.

Jediná sbírka poezie Jiřího Stránského obsahuje verše napsané převážně v padesátých letech, kdy byl autor vězněn v politických lágrech. Jeho verše jsou jedinečným svědectvím o deformovaném a surovém světě za ostnatými dráty v temném období naší historie, ale zároveň, stejně jako všechny jeho prozaické knihy, jsou prodchnuty nadějí a vírou v člověka a láskou k životu. Vlastními slovy autora je to výpověď prozaika, který se v určité situaci musel uchýlit k poezii, neboť na to, co cítil a chtěl říct, próza nestačila.

Zbrusu nová kniha vycházející ke 120. výročí založení hokejové Slavie přináší poutavé vyprávění z historie nejstaršího českého hokejového klubu. Součástí knihy je i sekce s exkluzivním vyprávěním osmi klubových legend, mezi kterými najdeme například i Vladimíra Růžičku. IkonySlavie z pohledu první osoby vzpomínají na svá léta strávená ve Slavii a přináší doposud nezveřejněné informace a často i velice emotivní prožitky.

Prozaický soubor Štěstí napodruhé se časovým i tematickým obloukem vrací o šedesát let zpět. Jednotlivé prózy totiž pocházejí z krabic náhodně nalezených ve sklepě pod schody, kam je kdysi ukryla Jitka Stránská, aby manželovy texty uchránila před příslušníky StB při domovních prohlídkách. Na základě těchto rukopisů vznikl pozoruhodně vrstevnatý text, kde se úsporný jazyk povídky Flašinet a zejména novely Měsíce prolíná s autorovým vypravověčstvím, jeho vzpomínkami, deníkovými záznamy, osobními postřehy, poznámkami k filmové i literární tvorbě a komentáři současného stavu světa – leccos je jinak, než jsem si představoval, ale slíbil jsem si, že tahle moje poslední knížka-neknížka podá zprávu o tom, jaký jsem byl i jaký jsem teď.

Kniha na 240 stranách přiblížuje 23 let trvající existenci jednoho z nejlepších evropských hokejových týmů třicátých let minulého století, jehož hráči tvořili po dvě desetiletí základ československého reprezentačního týmu, včetně týmů mistrů světa z let 1947 a 1949.

Rozhovor s Jiřím Stránským. Spisovatel, autor Zdivočelé země a bývalý politický vězeň Jiří Stránský je vždycky optimista a vždycky nad věcí. Žije sice s přesvědčením, že po světě chodí lidé, jejichž jediným úkolem je škodit, ale nedá se otrávit nikým a ničím – na to si toho prožil už dost. Lágr v padesátých letech, další vězení v letech sedmdesátých, po revoluci neustálý tlak, aby konečně vstoupil do politiky… Nikdy to neudělal. S Jiřím se dá mluvit do nekonečna. A je dobré se nechat nakazit jeho životním nadhledem.

Publikace vydaná při příležitosti výstavy Jaroslav Róna / 1997-2017 pořádané v Domě U Kamenného zvonu (23. 6. – 29. 10. 2017). Do povědomí širší kulturní veřejnosti vstoupil Jaroslav Róna (*1957) jako spoluzakladatel nejvýznamnějšího uměleckého sdružení generace osmdesátých let, skupiny Tvrdohlavých. Již v jejím rámci se Róna profiloval jako výrazná originální osobnost vymykající se z dobově aktuálních trendů, což přesvědčivě doložila i jeho první velká samostatná výstava, kterou v roce 1997 uspořádala GHMP v Domě U Kamenného zvonu. Dnes – po dvaceti letech – se ve stejném výstavním prostoru k Rónově tvorbě vracíme. Nová výstava, jež časově navazuje na díla z roku 1997, zahrnuje sochařské a malířské práce z posledních dvaceti let.

Stará pověst praví, že na okraji velikánské skály, na níž stojí slavný hrad Buchlov, trčí ze země velikánský kámen, který je kouzelný. Ale jen za jistých podmínek: kdokoliv si na něj v dešti sedne a chce, aby mu kámen předal své kouzlo, nesmí ani v tom největším lijáku otevřít deštník. Neboť na ten kámen se z nebe snášejí v malých i velkých kapkách skřítkové, kteří hlavě, na níž přistávají, přinášejí všelijakou moudrost, co se potom v životě moc hodí. Jenže copak někdo vydrží sedět na kameni, když prší, natož lije? Tu do příběhu vstupuje všemi opovrhovaný sirotek Vojtyn, jehož se ujala kořenářka Horynová. Díky kořenářce se Vojtyn naučil milovat přírodu se vším, co ostatním často nemusí být příjemné. Jako třeba déšť, v němž obzvlášť v létě rád běhá a nechává se jím máčet. A jednoho dne začalo pršet, zrovna když pásl ovce poblíž dešťového kamene... Co bylo dál? To se dozvíte ve vyprávění Jiřího Stránského, spisovatele, který si svou moudrost musel tvrdě vybojovat i bez kouzel.