Tomáš Valena Knihy

Kniha Vztahy. O vazbě k místu v architektuře vyšla v německém originálu poprvé v roce 1994 a stala se důležitým zdrojem poznání historie architektury a stavby měst z perspektivy vztahu architektonického díla a fyzického místa, architektury a topografie. Téma fyzického prostředí architektury, chápané celostně jako kulturní fenomén, je v digitální době stále více aktuální. Kniha se těší stálému zájmu čtenářů a v roce 2014 vyšla po dvaceti letech ve druhém doplněném a rozšířeném vydání, z nějž je pořízen český překlad. Tomáš Valena patří k významným středoevropským historikům architektury, v českém prostředí je známý zejména jako znalec díla Josipa Plečnika. Nakladatelství Zlatý řez nyní předkládá českým čtenářům jeho stěžejní teoretické dílo, jehož tématem je vztah architektury a fyzického místa. Autor nejprve zkoumá samotný pojem místa, poté uvažuje nad různými podobami „genia loci“ a konečně předkládá historický přehled dialogického vztahu architektury k místu nejen v evropské tradici. Ukazuje, jak přírodní a krajinné podmínky ovlivňují podobu architektonického díla a jak architektura svým pozorným čtením místa pomáhá člověku zabydlet se ve světě. Bohatě ilustrovaná kniha spojuje vysokou odbornou náročnost se čtenářskou přitažlivostí.

Kniha, vycházející k 145. výročí narození a 60. výročí úmrtí fenomenálního architekta Jože Plečnika (1872–1957), obsahuje deset kapitol, které poskytují interpretaci Plečnikova díla především na Pražském hradě, v Lánech a ve slovinské Lublani. Rozsáhlá kniha obsahuje 450 ilustračních obrázků – současných snímků, plánků, dobových fotograficíh, autentických kreseb atd. Kniha není jen další položkou v řadě monografií o Plečnikovi, která by předkládala novou interpretaci celého jeho díla, nýbrž souborem esejů o dosud málo zpracovaných tématech. Zvláštní pozornost je věnována vrcholu Plečnikova díla – jeho pražskému období. V knize je také poprvé dokumentována, svým způsobem jedinečná architektonická výstava in situ: Josip Plečnik – Architektura pro novou demokracii, realizovaná na Pražském hradě v roce 1996, na níž se významně podílel i autor knihy.

„Co vlastně vím o svém tatínkovi?“ ptá se v úvodu své knihy architekt Tomáš Valena (1950-2019). Konkrétní vzpomínky na něj má jen ze svého útlého mládí, potom už byl tatínek přítomen jen ve virtuální „mytické“ podobě ve vyprávěních maminky a přátel či na fotografiích. Otázky po životě, působení a významu svého otce, významné osobnosti katolického veřejného života Františka Valeny (1913–1960), si autor začal klást teprve ve zralých letech, kdy už nežilo mnoho pamětníků. Začal proto životní příběh svého tatínka téměř až detektivně rekonstruovat, kamínek po kamínku skládal mozaiku jeho života. Jak autor přiznává, existovalo ještě něco jiného, co ho nutilo vypořádat se s osudem jeho otce, ale co to je, nejprve jen nejasně tušil. V průběhu psaní se začaly vynořovat obrysy podobností i protikladů mezi nimi, o nichž dříve nepřemýšlel. Uvědomil si, že to nebude jen kniha o jeho otci, ale také o něm samém. Struktura textu je tedy „dvoukolejná“, na jedné straně je to klasická historická studie – příběh tatínka, na druhé autorovy vlastní reflexe tohoto životního příběhu, jakési „měření sil s otcem“.

Das Buch beleuchtet neue Aspekte des Schaffens von Joze Plecnik, einem bedeutenden Architekten des 20. Jahrhunderts. Es behandelt seine Arbeiten in Prag, den Einfluss römisch-italienischer Inspiration, den Umgang mit natürlichem Gelände und die Entwicklung liturgischer Raumkonzepte. Für Einsteiger und Experten gleichermaßen aufschlussreich.

No other town is more determined by modern architecture than Prague. The anthology presents the variety of architectural works and architecture-theoretic positions in Prague in the first third of the 20th century. In keiner anderen europäischen Stadt hat die moderne Architektur so viele Spuren hinterlassen wie in Prag. In der Anthologie wird die Vielfalt der architektonischen Werke und architekturtheoretischen Positionen im Prag des ersten Drittels des 20. Jahrhunderts vorgestellt. Prag bildete neben den Kulturmetropolen Paris, Berlin und Moskau ein weiteres Zentrum der europäischen Avantgarde. Auch der modernen Architektur in Prag, die ihrem Selbstverständnis nach zwischen nationaler Selbstbestimmung und internationaler Avantgarde oszillierte, kommt im europäischen Vergleich eine besondere Bedeutung zu. Mit den Entwürfen und Bauwerken von Jan Kot.