Tibor Sekelj
Tibor Sekelj (narozen 14. února 1912 ve Spišské Sobotě v Rakousku-Uhersku, zemřel 23. září 1988 v Subotici v Jugoslávii) byl jugoslávsko-chorvatský novinář, badatel, spisovatel, právník a esperantista. Zúčastnil se velkých výprav Jižní Amerikou, Afrikou a Asií. Jedna z amazonských řek, kterou objevil, se podle něj jmenuje Rio Tibor. Otec Tibora Sekelje byl zvěrolékař a rodina se proto často stěhovala. Několik měsíců po Tiborově narození se usídlila v Cenei v dnešním Rumunsku, později roku 1922 v Kikindě (Кикинда) v srbské části Jugoslávie. Tam dokončil základní školu, načež se rodina přestěhovala do Nikšiće (Никшић) v Černé Hoře, kde vystudoval gymnázium. Již na střední škole nalezl zálibu v horolezectví a pěšky přešel celou Černou Horu. Po studiích pracoval jako novinář v Záhřebu a roku 1939 vycestoval do Argentiny, aby podal zprávu o tamních jugoslávských emigrantech, ale nakonec tam zůstal 15 let a působil jako novinář a badatel. Roku 1944 vystoupil na Aconcaguu, nejvyšší vrchol Ameriky. Jeho další výzkumné výpravy směřovaly do nepříliš známých oblastí brazilských pralesů. To se událo v letech 1948 a 1949. Během této cesty se setkal s kanibalským kmenem Tupariů, se kterými 4 měsíce pobýval. Společně s výzkumnými výpravami se Sekelj zabýval také archeologií a antropologií. V Guatemale studoval civilizaci Májů v Mexiku a Inků v Peru. Na základě legend dokázal objevit staré světlé město postavené méně civilozovanými indiány. Při své cestě do Amazonie využil svých dřívějších zkušeností a podařilo se mu s expedicí přejít Řeku Smrti, projít územím bojovného národa Šavanů a posbírat mnoho užitečných zeměpisných údajů o této oblasti. Roku 1954 se Sekejl vrátil zpět do Jugoslávie; i poté ale hodně cestoval. V březnu 1962 se vydal na roční cestu po Africe. Vystoupil na Kilimandžáro, nejvyšší vrchol Afriky. Během svého života se zabýval mnohými různými činnostmi. Byl badatelem, spisovatelem, archeologem, malířem, sochařem, režisérem i novinářem. Používal na dvacet různých jazyků, z nichž deseti dobře mluvil. Mezi ty patřila kromě jeho domácích maďarštiny a chorvatštiny také němčina, španělština, angličtina, francouzština a esperanto. V roce 1972 se usadil v Subotici (Vojvodina), kde setrval až do konce svého života a pracoval jako ředitel muzea. Jeho ženou byla Erzsébet Sekelj.