Příběh Izáka a jeho syna Jákoba. Apokryfní vyprávění příběhu ze Starého zákona o Izákovi a Jákobovi. [z polštiny přeložil, doslovem a exegetickými poznámkami opatřil Emil J. Havlíček ; ilustrace Jana Wienerová]
Rabbi Roman nám, Ninivetským 21. století, zpřístupňuje nekazatelskou, navýsost uměleckou formou strhující příběh vzpoury biblického proroka Jonáše, zaslepeného vlastní důležitostí, proti Hospodinovým plánům.
Děj začíná nezvykle. Jsme v Jugoslávii, v cirkuse Horák - ředitel a několik dalších členů jsou Češi - ale nad cirkusem vlaje černá vlajka: včera se při představení zabila akrobatka Marie. Zůstal po ní synek Žán, a co teď s ním? Je mu jedenáct let a ještě nic neumí. Marie ho chtěla dát studovat - ale ředitel Horák s ním teď nejedná příliš vlídně, cirkus je ve finančních nesnázích. A tak Žán odchází za babičkou, u níž bydlíval, když byl malý. Jenže babička mezitím zemřela a Žánovi nezbývá než putovat světem. Potkává se přitom se všelijakými podivnými lidmi - když ho jeden zarmoutí, najde se brzy jiný, který ho rozveselí. Lidé jsou hodní i zlí. Nakonec Žán najde neočekávanou pomoc na hřbitově, kam zašel k maminčinu hrobu. Spřátelí se tam s tulákem Pericou, který bydlí v opuštěné hrobce. Když mu vypoví svůj příběh, vidí oba, že bude nejlepší vrátit se do cirkusu - Perica už je také nespokojen se svou nejistou existencí a jezdit s cirkusem by se mu líbilo. Po dalších dobrodružstvích cirkus najdou, ale ten se právě prodává a přechází k novému majiteli. Ředitel Horák je nemocen a kapelník Ševčík, jediný Žánův přítel v cirkuse, se rozhodl osamostatnit. Vytáhl z kufru loutky a zakládá loutkové divadlo. Oba přátelé se k němu přidají a veselý kočovný život pokračuje - budou jezdit po venkově a bavit děti. Rozdávat radost dětem se zdá Ševčíkovi to nejlepší, co může umělec dokázat.
Budyšínský písař Petr z Přišec je zajímavou postavou, která si zaslouží úlohu hlavního hrdiny v historickém románu Jurije Wjely. Byl to synek chudých rodičů v lužické vesnici, sirotek vzdělaný pak v městě Budyšíně na pomocníka bohatého obchodníka Fabricia. Nakonec tam dosáhl hodnosti městského písaře, což byl důležitý úřad, ne však obecné obliby - byl to přece jen původem chudák a Lužičan mezi Němci, kteří tvořili většinu městského obyvatelstva.