Toni Morrison Knihy

S kultem fyzické krásy jako podmínky pro ideální, romantickou lásku se americký divák setkává ve filmu i na stránkách časopisů. Tento stereotyp působí o to ničivěji tam, kde je reklamní obraz v zásadním rozporu se skutečností. Komorní příběh dvou černošských rodin s dospívajícími dcerkami se odehrává během roku 1942. Ústřední hrdinka, jedenáctiletá Pecola Breedlovová, je protipólem „rozkošného dítka" Shirley Templeové – je ošklivá, černá a smutně dospělá. Taková je rovněž Pecolina láska: temný vír, který pohltí vše a zanechá za sebou jen pomatenou iluzi, že malá černoška může mít ty nejmodřejší oči na světě. Doslov Josef Jařab. Předchozí vydání vyšlo pod názvem Nejmodřejší oči.

Šalamounova píseň je v pořadí třetí knihou známé americké černošské spisovatelky. Celou knihou prostupuje jeden ze základních motivů autorčina díla – hledání černošské identity. Román nositelky Nobelovy ceny za literaturu uvádí čtenáře do „podivné“ rodiny bohatého černošského obchodníka, který se pokouší své blízké chránit před nebezpečím a nástrahami okolního světa.

Slavné dílo Toni Morrisonové Milovaná je baladickým příběhem černé matky, která zabíjí své dítě, aby nemuselo vyrůstat a žít v otroctví. Román přechází střídavě z konkrétního vyprávění do magických, nadskutečných poloh, jak se v něm mísí a prolínají dvě kultury; v tomto duchu působí text zvláštní, podmanivou obrazností. Morrisonová nelíčí ani tak život v otroctví, ale spíš to, jak otroctví působí na ty, kteří mu jsou vystaveni. Strhující příběh o svobodě a nesvobodě člověka se tak stává silným poselstvím a neotřelou, bravurně napsanou výzvou k lidskosti a toleranci.

Píše se rok 1953, zrovna skončila Korejská válka a Frank Money se vrací domů, do malého městečka ve státe Georgia. Prožil různé válečné hrůzy, jeho zranění nejsou jen fyzická. Vrací se do země a doby, kdy reálná práva černochů byla spíše papírová než skutečná. Svůj domov zprvu nepoznává, za tu dobu se hodně změnilo. Stejně tak je otřesen svou vlastní netečností, pokud jde o mladší sestru, kterou zneužíval lékař v soukromé nemocnici. Posléze se Frank rozpomíná na své dětství, na svůj domov, na svou rodinu, a začíná v sobě nacházet odvahu k činům, na které dříve neměl ani pomyšlení.

Románová sága vypráví příběh černošské dvojice. V rytmu jazzu se prolínají sny a tužby ústřední dvojice s životem ostatních členů černošského Harlemu.

Kdysi dávno, když ještě ve Spojených státech zuřila rasová segregace, stál na kraji jižanského města Silku mořský hotel Billa Coseye. Sláva podniku, vyhlášeného mezi černošskou klientelou po celém atlantickém pobřeží, vzala dávno za své a letovisko pohltil nemilosrdný oceán času. Klan Coseyů však patřil k černé honoraci, a tak dohady o něm nevymizely z konverzace místních obyvatel ani po půl století. Proč se jediné dědičky rodu k sobě chovají, jako by jedna druhou nemohla cítit? Proč tyhle bývalé kamarádky ztropily na podnikatelově pohřbu scénu, za kterou by se nemuselo stydět ani antické drama, a ztrpčují si podzim života jako protivné staré babky zabarikádované ve zchátralé rezidenci? Jednotliví vypravěči prózy, z nichž každý zná pouze střípek pravdy, se postupně noří do vzpomínek. S jejich pomocí vyluštíme nejen tajenku příběhu o letité křivdě, ale také rébus, jaké činy a hodnoty přesahují lidskou zášť.

Román Milosrdenství Toni Morrisonové v mnohém připomíná její nejlepší a nejvíc oceňovanou knihu – Milovanou. Shodné je nejen téma otroctví, ale i způsob, jakým ho prozaička zpracovává. Příběhy jednotlivých postav, jež jsou stejně jako v Milované zejména ženské, vypráví s neobyčejnou intenzitou, která čtenáře hluboce zasáhne. Děj románu zasadila spisovatelka do doby, kdy Američané práci otroků teprve začínali využívat. Skutečné břímě dějin i pohnuté osobní historie na svých bedrech nese úvodní a klíčová vypravěčka Milosrdenství: celý příběh zahajuje Florensina zpověď, jež rekapituluje svízelnou cestu černé otrokyně k vnitřní svobodě. Její doslova otrockou lásku k africkému kováři zapříčinilo někdejší upření lásky mateřské, a Florens se tudíž zbaví šance na budoucí štěstí zrovna ve chvíli, kdy se jí naskytla možnost jej dosáhnout. A krutou ironií osudu se s matkou v jistém slova smyslu opětovně setká pouze na závěrečných stránkách knihy... Devátý román Toni Morrisonové je více než důstojným pokračováním toho, co John Updike nazval „vznešeným a nutným literárním projektem, jehož cílem je odhalení hrůz otroctví a potíží, s nimiž se potýkají Afroameričané". Autorka se tu sice zabývá tzv. velkými tématy jako rasové předsudky, ponížení a nesvoboda, ale v konečném efektu je Milosrdenství daleko poetičtější a mnohoznačnější, než by se na první pohled zdálo.

Pozoruhodný román americké spisovatelky, nositelky Nobelovy ceny za literaturu. Děj rozměrného románu Toni Morrisonové z roku 1997 začíná jednoho letního rozbřesku roku 1976, kdy skupinka ozbrojených mužů vpadá do bývalého ženského konventu, jehož obyvatelky jsou spořádanému sousednímu městečku již dlouho trnem v oku. Tato místy syrová próza, první od doby, kdy Morrisonová dostala Nobelovu cenu za literaturu, tvoří závěrečný díl volné trilogie (Milovaná; Jazz), jíž se autorka rozhodla zmapovat různé podoby lásky.

Komorní příběh dvou černošských rodin s dospívajícími dcerami z prostředí středozápadního amerického průmyslového města čtyřicátých let. V příběhu se soustřeďuje na tragické a patologické důsledky amerického kultu fyzické krásy jako podmínky životního úspěchu. Hrdinkou je 12leté děvčátko z periferie, které v rozhárané rodině nenalézá ani ocenění, ani lásku a proto pochybuje o své lidské hodnotě vůbec. Vypravěčkou hrdinčina pasivního příběhu je dívka z rodiny, která je charakteristická vědomím své rasové příslušnosti a tím je i imunní vůči otrockému přizpůsobování bělošským mýtům.