Iida Turpeinen Knihy

Přírodovědec a teolog Georg Wilhelm Steller se v roce 1741 připojuje k Velké severní expedici, při níž kapitán Vitus Bering a jeho posádka hledají námořní cestu z Asie do Ameriky. Přestože nikdy nedosáhnou americké pevniny, zapíšou se do historie: Objeví sirénu, nazývanou též ochechule nebo mořská kráva. Zhruba o sto let později vyšle Hampus Furuhjelm, finský guvernér ruského území Aljašky, své muže hledat kostru tohoto mohutného mořského savce, o němž se říká, že zmizel před sto lety. V roce 1952 dostává John Grönvall, restaurátor v dnešním Finském přírodovědném muzeu, za úkol zrenovovat kostru Stellerovy mořské krávy, která je v té době již vyhubená. Poslední siréna je dechberoucím dobrodružstvím napříč staletími a fascinujícím pohledem na téma vymírání živočišných druhů, ale také příběhem velkých lidských ambicí a touhy vzkřísit to, co člověk ve své nevědomosti zničil. Román originálně popisuje dilemata, která před lidstvem stojí, a je vzácným typem díla, jež dokáže měnit lidské postoje.

Najprv treba prejsť okolo slona afrického a potom vojsť dvermi. Na stenách visia exempláre rýb, žiab a vtákov bez kože. Miestnosť by mohla pôsobiť strašidelne, ľudia však prechádzajú priestorom bezstarostne, presúvajú sa od jednej vitríny k druhej, prezerajú si kosti a čítajú informačné tabule, až napokon každého upúta toto. Kosti vytvárajú tvory známe z obrázkových kníh a zo zoologických záhrad, ale potom sa návštevník ocitne zoči-voči tomuto zvieraťu s úplne odlišnými pozostatkami.