Pavel Holländer Knihy

Právne hodnoty a kategórie, ako spravodlivosť, sloboda, moc, pravda a nezávislosť sudcu, sú prítomné v rôznych umeleckých formách, vrátane literatúry, architektúry, filmu a výtvarného umenia. Otázka spočíva v rozdieloch a podobnostiach medzi vedou a umením. Oba sú reflexiou a tvorbou sveta, avšak ich ciele sa líšia. Umenie sa zameriava na pochopenie a vyjadrenie myšlienok a ideí prostredníctvom emócií, zatiaľ čo veda sa sústreďuje na racionálne odôvodnenie a vyjadrenie téz založených na logike. Napriek tomu aj veda obsahuje estetické prvky ako svoju vnútornú štruktúru. Umenie sa snaží preniknúť do myšlienok a hodnôt prostredníctvom emocionálneho prežívania, zatiaľ čo veda sa opiera o racionálne poznanie. Existujú priesečníky medzi právom a umením, ktoré sa objavujú v rôznych kontextoch a umeleckých žánroch. Cieľom mojich úvah o týchto priesečníkoch nie je vysvetľovanie, ale vyjadrenie radosti a obdivu k inšpiráciám, ktoré umenie ponúka v oblasti právnych tém.

Publikace reflektuje klasickou systematiku filosofie. Mezi ontologické otázky práva řadí zejména problematiku důvodu platnosti práva, čili napětí mezi právem přirozeným a pozitivním, dále zkoumání jeho účelů, jakož i základních stavebních kamenů, utvářejících jeho strukturu (tj. právních norem a právních principů). K otázkám noetickým řadí vztah normy a pravdivosti, vztah pravdy a dokazování, spojení aplikace práva s kategorií pravdivosti, jakož i otázky právního jazyka a právní hermeneutiky. Právní axiologie je v ní spjata se zkoumáním spravedlnostních parametrů práva. Kromě nástinu filosofie práva a v jejím rámci nástinu jednotlivých klíčových pojmů, kategorií, problémů, se publikace zaměřuje i na možné významy právně filosofického přemýšlení.

Žijeme v éře globálního obchodu na globálních trzích, globální komunikace, globálního cestování a globální migrace, globálních společností i globálního ničení životního prostředí. I když je globalizace všeobecně přijímána jako nové paradigma společnosti, zůstává v obecném diskurzu pozoruhodně vágní. Existuje mnoho teoretických konceptů, které ukazují, jak se globalizace podílí na transformaci moderní společnosti a erozi jejích tradičních pilířů – zejména moderního státu. Proměnu moderního státu v podmínkách globalizace lze asi nejlépe vystihnout jako destabilizaci tradičních definičních znaků státu: území, obyvatelstva a správních struktur. Strukturální změny, ke kterým nyní dochází, v mnoha důležitých ohledech vyjadřují jasný rozchod s bezprostřední minulostí symbolizovanou ideou moderního státu, jak ji popsal např. Max Weber. Často se navíc zdá, jako by idea tradičního moderního státu nebyla v současné době už smysluplná – a o to méně se dala prakticky realizovat. Tým autorů této publikace, jejž tvoří přední čeští filozofové, právníci, politologové a sociologové, představuje různé pohledy, které odrážejí aktuální debaty na téma role a funkce moderního státu v době globalizujícího se světa. Tato kniha si klade za cíl nejen zprostředkovat složitost, význam a nejednoznačný charakter procesu globalizace, ale i zachytit jeden z možných způsobů, jak můžeme popsat a vysvětlit její průběh i dopad na podobu moderní společnosti.

Polemické a kritické úvahy. Tato kniha vznikla v návaznosti na polemiku o právu a dobru v ústavní demokracii, která proběhla mezi J. Přibáněm a P. Holländerem na stránkách sobotní přílohy Lidových novin Orientace na sklonku léta 2010. Jejím smyslem není ani tak oslovit akademickou obec, ale hlavně širší veřejnost a studenty právních i sociálních věd. Díky značné akademické, profesionální, politické a generační rozmanitosti jednotlivých příspěvků se v ní čtenář může seznámit s teoretickými, filosofickými, sociologickými, politologickými, ale například i jazykovědnými pohledy na pozitivní a přirozené právo, obecné dobro v ústavnědemokratické společnosti, fungování právního státu, tvorbu práva nebo soudcovskou argumentaci.

Všeobecná státověda se na rozdíl od politologie, jež je disciplínou sociologickou, soustřeďuje na formální a normativní stránku politických, resp. mocenských institucí. Od ústavního práva se liší stupněm obecnosti teoretických modelů, které vytváří, jakož i principů, které definuje. Ve většině případů se liší i šířkou vymezení zkoumaného předmětu a konečně i spektrem aplikovaných metod. Kniha si klade za cíl být především pomůckou při studiu základních pojmů státovědného myšlení a východiskem pro další, hlubší uvažování o státovědné problematice pro ty, jimž není lhostejný veřejný institucionální a normativní rámec našich osobních snažení. Prostor sociálních disciplín, morální a sociální filosofií počínaje, vědou o právu a státu konče, dnes vyplnila ekonomie. Programovým směřováním knihy v reakci na noeticky omezené poznávání racionality lidského chování vytěsňující hodnoty a étos, je úsilí o užší sepětí všeobecné státovědy s morální a sociální filosofií a s filosofií práva.

„Neměly by se psát dvoje dějiny, jedny politického a morálního jednání a druhé teoretizování, protože nebyly ani dvě minulosti, jedna naplněna činy a druhá teoriemi. Každé jednání nese přesvědčení zatížené teorií; každá teoretická úvaha je politickým a morálním jednáním. Myšlenky mají vlastní život, zatímco politické a společenské události jsou často bezmyšlenkovité.“ (Alasdair MacIntyre) Filosofie a teorie práva by měly být pěstovány jako kaleidoskop historického a analytického pohledu. Putování evropskými dějinami a hledání souvislostí, kontextů a historických intencí odhaluje kontinuitu myšlení a přibližuje nás k pochopení utváření a proměn pojmových soustav, jimiž poznáváme svět. Tento proces v nás vzbuzuje obdiv a pokoru k dílu našich předků a nabízí zážitek pozorovatele dramatických událostí, někdy i pocit „kriminalisty“, který se snaží rozplést složité příběhy. Právní kaleidoskop nahlíží do dějin, filosofie a teorie práva, střídají se v něm pohledy, které osvěcují teorii práva, vzájemnou vazbu mezi pojmy svobody a viny, měnící se představu pravdy v právním dokazování a dilema univerzitního studia práva, včetně Boloňského velkého třesku, klíčového okamžiku evropské právní kultury.

V roce 2013 vědci v CERNu potvrdili existenci bosonu, elementární částice, jejíž existence byla předpovězena britským fyzikem Peterem Warem Higgs. Tento objev vedl k udělení Nobelovy ceny za fyziku autorům teorie bosonu. Pojem bosonu se musel nejprve zrodit, abychom jej mohli v urychlovači vidět. Kant by řekl, že co není v pojmech, nevidíme. Jsme oslepeni úspěchy přírodních věd a užíváme jejich technologické aplikace, jako jsou notebooky a smartphony, aniž bychom si uvědomovali, že podobný princip platí i pro humanitní obory a poznávání lidského společenství. Právní pojmy, kterými poznáváme právo, jsou výsledkem lidské činnosti a odrážejí dobové kontexty, výzvy a hodnoty. Tyto pojmy mají své příběhy. Místo tradičního historického přístupu, který se soustředí na to, co a kdy se odehrálo, se zaměřuji na otázku proč. Proč lidé před námi hledali odpovědi na životní výzvy v nových právních pojmech a institucích? Proč generace reagovaly na historické výzvy a vkládaly do jazyka a institucí nové významy? Bez tohoto poznání nejsme schopni ovládat náš jazyk a rozumět obsahu používaných pojmů, což odráží naši současnou nejistotu a zmatenost v přemíře slov a fragmentaci myšlenkových soustav.