Edmond Jabès byl významným hlasem francouzské poezie druhé poloviny 20. století. Egyptský žid se zabýval otázkou místa a ztrátou místa ve vztahu k psaní a byl jedním z nejvýznamnějších myslitelů tzv. poetického odcizení. Zaměřil se na prostor knihy, který považoval za skutečný prostor, kde se v poezii a v tázání setkává exil a zaslíbená země.
Pozoruhodné dílo francouzské beletrie čerpající ze židovské tradice. Nejde o vzpomínky na holocaust ani o návrat do světa východoevropských aškenázů: autor, původem egyptský Žid, později žijící ve Francii, se inspiroval nejstarší rabínskou moudrostí. S básnickým citem vytvořil neobyčejně originální dílo, mající formu fiktivních rozhovorů, výroků rabínů a úryvků z deníků a promlouvající bezprostředně k dnešnímu člověku.
Výbor z veršů u nás dosud neznámého židovského, francouzsky píšícího autora (1912 Káhira - 1991 Paříž).