Pavel Ondřejek Knihy

O právu míváme tendenci hovořit jako o systému. Co však přesně znamená, že právo pojímáme jako systém? A v jakém smyslu vlastně mluvíme o systému, když popisujeme současné právo? Zatímco dosavadní diskuse v české a československé právní vědě se orientovaly především na systematiku právních předpisů, případně právních odvětví, jedním z přínosů této knihy je pohled na právo s využitím závěrů systémové teorie, jíž se v právu věnovali zejména němečtí autoři Niklas Luhmann a Günter Teubner. Monografie reflektuje celou řadu významných právněteoretických debat, například o inkorporaci morálky do práva, autonomii práva, podobách právního pluralismu, roli právních principů anebo významu judikatury a právní doktríny v právu. V knize je v úvodu představena historie uvažování o právu jako o systému a dále přístupy vybraných teoretiků dvacátého století (mimo jiné Hanse Kelsena, H. L. A. Harta, Oty Weinbergera). V hlavní části se zaměřuje na prvky a strukturu právního systému a dále na vztah práva k dalším sociálním subsystémům (například politice, ekonomice a náboženství). V závěrečné části jsou aplikovány teoretické závěry na problematiku horizontálních účinků základních práv a pluralistického působení právních systémů.

Studie z lidských práv č. 13 Kapitoly se zabývají rolí parlamentů při ochraně lidských práv.

Kniha se věnuje teoretickým aspektům lidských práv. Kromě pojmu a teorie lidských práv se zabývá i návrhy nových mechanismů ochrany lidských práv v Evropské unii a některými otázkami sociálních práv.

Za jeden z nejvýznamnějších problémů souvisejících s ochranou základních práv je považováno nalezení rovnováhy mezi těmito právy a veřejnými zájmy společnosti. V průběhu doby se vyvinuly rozdílné koncepce, jak řešit výše uvedené konflikty v ústavním právu, popřípadě kolize mezi základními právy navzájem. Žádná z nich nedosahuje v současnosti takového rozšíření jako princip proporcionality. Cílem publikace je popsat a rozvinout teorii principu proporcionality při rozhodování o mezích základních práv. Tento princip je zkoumán jak z hlediska historických zdrojů, tak zejména z hlediska doktrinárních názorů a soudní praxe po druhé světové válce. Mimo jiné je podrobně popsán vývoj principu proporcionality ve Spolkové republice Německo a dále jeho prosazování se jakožto moderní metody ústavněprávní argumentace v českém právu. Autor vnímá princip proporcionality jako neutrální princip ústavního práva a při jeho aplikaci argumentuje ve prospěch rozdílné míry intenzity soudního přezkumu ústavnosti. Publikace je vhodná jak pro studenty zabývající se problematikou lidských práv, tak pro praktikující právníky hledající ucelený přehled současného zkoumání principu proporcionality představiteli české i zahraniční ústavní teorie a příklady aplikace tohoto principu různými soudy.

Předmětem tohoto díla je teoretické pojednání o kořenech a východiscích lidských práv na straně jedné, na druhé straně pak o některých aktuálních problémech jejich naplňování v České republice.

The monograph seeks to answer the questions of how juristic persons—as artificial legal entities with no distinct intellect or will of their own—can perform legal acts (i.e. engage in legal conduct) and in what way they can become legally liable (not only for their conduct). To develop these issues, the monograph explores the concept of a juristic person and this person’s legal acts from a general jurisprudential point of view, then from the perspective of fundamental rights, and finally from the viewpoint of contemporary law, with a particular emphasis on Czech law. The book addresses juristic persons’ legal acts not only in relation to substantive law, but also in respect of procedural rules that enable these persons to perform acts in civil proceedings. Several sections of the monograph deal with issues of liability and responsibility of juristic persons while analysing their “no-fault” and “fault-based” liability. The monograph also introduces a novel approach to vicarious liability of juristic persons. Finally, it explores juristic persons’ liability for administrative offences.

Rekodifikace soukromého práva v ČR od roku 2014 přinesla zásadní změny v právních jednáních a odpovědnosti právnických osob. Nový občanský zákoník předefinoval pohled na právnickou osobu, což se projevuje v § 151 odst. 1, kde se uvádí, že členové orgánů právnické osoby nahrazují její vůli. Tímto se naznačuje, že právnická osoba nemá vlastní vůli, což má klíčový dopad na právní a protiprávní jednání a odpovědnost právnických osob. Podle § 24 občanského zákoníku odpovídají pouze osoby schopné rozumově posoudit a ovládat své jednání, což naznačuje, že odpovědnost může mít pouze fyzická osoba, která disponuje vlastní vůlí. Cílem monografie je prozkoumat, jak právnické osoby mohou právně jednat a odpovídat za své jednání v českém právním řádu. Zkoumá se zde subjektivita, právní jednání, odpovědnost, procesní jednání, delegované zavázanosti, jednání statutárních orgánů, veřejnoprávní delikty a vliv základních práv na právní vztahy právnických osob. Gratulujeme autorům této monografie k významnému ocenění: 3. místo Nejhodnotnější právnická publikace roku, Karlovarské právnické dny 2019.

Pozorujeme-li současný stát ve vývojové perspektivě, můžeme říci, že slábne, či naopak posiluje? A neplatí v různých ohledech obojí? Autoři z pražské právnické fakulty ke svému tématu přistupují ze širší perspektivy, když je po nastínění pojmu a vývoje státu pozornost věnována několika skupinám proměnných, jež mají zásadní dopad na rozsah a výkon jeho rolí. Patří sem etablování moderního mezinárodního systému a rozvoj mezinárodního práva, členitá globalizace, evropská integrace a její dynamika, lidská práva, ale i poměr státu a společnosti, včetně klíčového a vzácného statku důvěry. Stát jistě není jedinou možnou formou politické organizace lidstva, jeví se však být formou vcelku flexibilní a osvědčenou.