Pietha de Voogd Knihy

Ecovo první beletristické dílo Jméno růže je víc než historický román s detektivní zápletkou situovaný do 13. století, je to vlastně jakýsi průřez středověkým věděním a současně způsobem myšlení, pro který je serie vražd ve starém italském klášteře a jejich tápavé řešení dvojicí mnichů (!) jen jakousi zástěrkou, zástěrkou pro konfrontaci poznání s poznáváním. Eco v tomto díle originálním a neotřelým způsobem zúročil své bohaté teoretické zkušenosti a napsal knihu, která se přes svůj řekněme dobrodružný rámec vymyká všem literárním kategoriím a je v kontextu světové literatury zcela ojedinělá.

Italian

Po válečném románu Tělo a intimní novele o sžívání a umírání Čerň a stříbro se Paolo Giordano v košatém románu Dobývání nebe vrací ke generační výpovědi, s níž na sebe upoutal pozornost už v oceňované prvotině Osamělost prvočísel. Protagonisty jeho nového příběhu je čtveřice mladých lidí, tři chlapci a jedna dívka, jejichž osudy sledujeme od puberty přibližně do Kristových let, kdy všichni sklízejí plody svých mladických postojů a rozhodnutí. Bern, Nicola, Tommaso a Teresa patří ke generaci autora románu, ke generaci, která se potácí mezi radikálním a militantním antikonzumerismem a konzumním nihilismem, často však bez schopnosti čelit důsledkům svých voleb.

De zevenjarige Alice moet van haar vader elke dag tegen haar zin naar skiles. Op een mistige ochtend zondert zij zich af van haar skiklasje en besluit ze de afdaling alleen te maken, maar ze komt ten val en raakt voor de rest van haar leven verlamd aan een been. Mattia is de helft van een tweeling. Hij is hyperintelligent, zijn zusje Michela is zwakbegaafd. Als de tweeling wordt uitgenodigd voor een verjaardagspartijtje schaamt Mattia zich bij voorbaat voor het gedrag van Michela en hij besluit om haar op een bank in het park achter te laten met de opdracht dat ze daar op hem moet wachten. Als hij terugkomt is zijn zusje verdwenen en zij wordt nooit meer gevonden. Op de middelbare school kruisen de levens van Alice en Mattia elkaar en er ontstaat een merkwaardige vriendschap. Ze voelen zich vanaf de dag van hun ontmoeting verbonden, maar merken al snel hoe moeilijk het is om wezenlijk contact met elkaar te krijgen.

Rozhodnutí uděláme během pár vteřin a jejich důsledky pak neseme po zbytek života. Pravdivost tohoto tvrzení doslova na vlastní kůži otestovali protagonisté románu: Alice a Mattia se v dětství rozhodli špatně… Ona se nechtěla stát závodnicí v lyžování a on nehodlal vzít na oslavu ke spolužákovi svou mentálně postiženou sestru. Během dospívání hledají svoje místo na světě ještě obtížněji než většina jejich vrstevníků. Mohli by je najít jeden vedle druhého, jen kdyby se dokázali přenést přes traumata z minulosti.

Poušť, vítr a prach. Zažívací potíže, stesk po domově i touha po dobrodružství. Nezkušení nováčci, ostřílení mazáci, cynický lékař. Předsunutá operační základna v Gulistanu, provincie Faráh, jihozápadní část Afghánistánu. A daleko v zázemí hlavní štáb, který vede válku, v níž životy jednotlivců nehrají roli. Paola Giordana ale zajímají právě osudy jednotlivců, které svede dohromady válka. Moderní novodobá válka, kterou známe ze zpravodajství, ale nevíme o ní vlastně nic. Román má kolektivního, vícehlasého vypravěče i hrdinu a jeho název může na jedné straně signalizovat fyzickou dokonalost lidského těla, na druhé straně i jeho nedostatečnost, zranitelnost. Dílo uvozené citátem z knihy Na západní frontě klid E. M. Remarqua se otevřeně hlásí k linii protiválečných literárních děl. Autor však svým precizním jazykem líčí také civilní bojiště, která se mohou skrývat v kulisách zdánlivě šťastných rodin, kde jsou někdy sváděny tak nelítostné bitvy, že v porovnání s nimi se písečné peklo Afghánistánu člověku jeví jako „bezpečnostní bublina“.

Paolo Giordano se v tomto románu vrací k tématu rodiny, kterou zobrazuje nejen jako zdroj traumat, ale také jako hnízdo a útočiště. Příběh sleduje mladé manželství, kde muž, fyzik s tendencí k depresi, cítí, jak jeho melancholie ovlivňuje jejich vztah. Naopak jeho žena Nora je plná energie a optimismu. Muž, vypravěč a zapisovatel jejich lásky, doufá, že jeho smutek se spojí s Nořinou pozitivní silou. Klíčovou postavou jejich života je paní A., přezdívaná Babette, která zastává roli kuchařky, hospodyně a adoptivní babičky. Příběh začíná její smrtí, po níž vypravěč vzpomíná na život s ní a zachycuje její vitalitu. Tragédie přichází s diagnózou rakoviny plic, která proplétá milostné téma s tématy umírání a smrti. Giordano se zaměřuje na psychologii postav a patologické projevy jejich těl, přičemž sleduje postup nemoci bez patosu a přehnaných emocí. Nejde mu o šokující informace o umírání, ale o zobrazení vlivu nemoci na lidskou psychiku a povahu.

Tijdens de lange coronaperiode deed de Italiaanse schrijver Paolo Giordano wat schrijvers nu eenmaal doen: hij observeerde de situatie en probeerde een wereld te begrijpen die ineens vreemd en bedreigend was. Maar hij reageerde ook als academicus: hij probeerde de oorzaken en gevolgen te duiden, te luisteren naar de deskundigen en zijn eigen gedachten te ordenen. Zo vormde zich een uniek coronadagboek over een jaar van grote verandering en een reflectie op een unieke, onvergelijkbare periode in ons bestaan.Giordano brengt niet alleen een verhelderende terugblik op deze ingrijpende tijd, maar in Wat ik niet wil vergeten gaat hij op zoek naar een nieuwe balans tussen rede, emotie en verwachtingen. Want we zullen, wanneer de storm eindelijk is gaan liggen, op zoek moeten naar een nieuwe, toekomstbestendige manier van leven.