Marta Bartošková Knihy

Hrdinkou románu je osmdesátiletá Islanďanka Hera Björnssonová, která tráví své poslední dny v reykjavícké garáži. Společnost jí dělá jen počítač a granát z druhé světové války, ukrytý pod peřinou. Helgason se při psaní románu inspiroval životem vnučky prvního islandského prezidenta Brynhildur Georgíy Björnssonové. Kniha vyvolala vlnu rozhořčených protestů ze strany žijících příbuzných prominentního politika i širší debatu o etických hranicích v literatuře. Helgasonova Hera navzdory blížící se smrti neztrácí životní jiskru a s notnou dávkou odvahy, cynismu a humoru se ohlíží nejen za svým životem, v němž cestovala po světě a hledala štěstí v náručí celé plejády mužů, ale i za dějinami své země i evropského kontinentu.

Andri Snaer Magnason má zkušenost s nejrůznějšími žánry – píše romány, povídky i dětské knížky. Když jej ale požádali, aby napsal text na pamětní desku za zaniklý ledovec Ok, zaskočilo ho to. Právě na tomto ledovci strávili jeho prarodiče líbánky a stali se zakladateli Islandské glaciologické společnosti. Tehdy v 50. letech 20. století byli přesvědčeni, že ledovce jsou věčné – existovaly dávno před příchodem člověka a také jej přetrvají. Také výzvě k sepsání „knihy o klimatické krizi“ se Magnason nejdřív bránil: „Není něco takového spíš záležitostí vědců?“ Ale nakonec jej přesvědčili. Všechny vědecké poznatky totiž máme k dispozici, ale nedokážeme si je vyložit, nedokážeme si doopravdy představit, co z nich vyplývá. Autor v knize O času a vodě dokázal zkombinovat prastaré mýty, vlastní rodinnou historii a vědecká fakta do přesvědčivého, znepokojivého obrazu: náš svět, tak jak ho známe, mizí, a chceme-li, aby se i naše děti mohly šťastně sejít u rodinného stolu se svými vnoučaty, každý z nás musí proměnit slova v činy.

První případ sympatické islandské právničky Tóry Na místě vraždy zůstalo tělo bez očí... Co skrývá třetí znamení? V budově univerzitní katedry historie v Reykjavíku je nalezena zohavená mrtvola německého studenta Haralda. Má vypíchnuté oči a jeho tělo je označeno magickou runou. Bohatá rodina zavražděného najme bývalého kriminalistu Matthiase a islandskou právničku Tóru. Brzy vyjde najevo, že Harald založil spolek zájemců o čarodějnictví a vášnivě studoval islandské čarodějnické procesy. Sám měl na těle spoustu tetování, nechal si rozpůlit jazyk, aby vypadal jako hadí, a zajímal se o mučení, které možná kdysi vyzkoušel i v praxi. Tóra s Matthiasem tedy logicky hledají vraha mezi adepty magie. Další stopa, báseň psaná krví, vede pro změnu k Haraldově rodině, kde očividně není všechno v pořádku. Do toho se ještě přimíchá tajemný rukopis, plán cesty k záhadnému předmětu, k němuž má hledače dovést „třetí znamení“. Poslední rituál není rozhodně pouhou detektivkou. Barvitě vylíčený, pracovní i milostný, život rozvedené právničky Tóry a jejích dospívajících dětí dělá z knihy to pravé čtení pro všechny milovníky napínavých, přesto však lidských příběhů. Příznivce tajemna a magie potěší realistickým pohledem do této nanejvýš zajímavé oblasti a milovníky kriminálních příběhů napínavým pátráním po vrahovi.