Emil Kraemer

Narozen: 3. října 1910 v Praze

Emil Kraemer absolvoval v roce 1928 malostranskou reálku a v roce 1933 ukončil studium matematiky a deskriptivní geometrie na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity. Až do roku 1946 vyučoval na dlouhé řadě středních škol, těsně před válkou v Dolnom Kubíně, poté v Písku, Brouně a v Praze. Krátce učil na pražském učitelském ústavu. Od roku 1944 pracoval ve skupině profesora Vyčichla, která připravovala reformu našeho školství po válce. V roce 1946 se stal asistentem na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity. V roce 1953 se stal docentem geometrie. V letech 1954-59 byl proděkanem a pak děkanem na fakultě přírodních věd Vysoké školy pedagogické v Praze. V roce 1959 vybudoval při Karlově univerzitě Ústav pro dálkové studium učitelů a stal se jeho ředitelem (ústav byl později přejmenován na Ústav učitelského vzdělávání).V roce 1963 byl jmenován profesorem a v roce 1969 byl prorektorem Karlovy univerzity. V letech 1972-79 byl vedoucím katedry matematiky na pedagogické fakultě, kromě toho v letech 1977-80 vedl katedru teorie vyučování i na fakultě matematicko-fyzikální. V roce 1981 byl penzionován.

Ve své vědecké práci se Emil Kraemer zabýval zejména elementární geometrií a teorií vyučování matematice. Je autorem vysokoškolských učebnic Perspektiva (1951) a Analytická geometrie lineárních útvarů (1954). Pro učitele matematiky napsal Branné prvky v matematice (1954), Sbírka řešených úloh z matematiky (1956), Přehled elementární matematiky (1956). Od roku 1953 se podílel na dvanácti učebnicích matematiky a rýsování pro různé typy škol. Napsal dále kolem padesáti metodických prací. Mnoho let byl vedoucím redaktorem Pokroků matematiky, fyziky a astronomie a Rozhledů matematicko-fyzikálních. Od roku 1973 byl předsedou předmětové komise pro vyučování matematice a rýsování při ministerstvu školství.