Kristina Uhlíková Knihy

V centru pozornosti česko-německé publikace stojí proces záchrany, ale i devastace kulturně hodnotných předmětů z majetku postiženého poválečnými nacionálně motivovanými majetkovými represemi, a to se zvláštním důrazem na situaci v severních Čechách. Vzhledem k tomu, že pouhý popis odosobněných úředních mechanismů by sám o sobě nebyl schopen adekvátně přiblížit, co a proč se s těmito věcmi stalo, je k obecným kapitolám připojeno devatenáct případových studií sledujících konkrétní vybrané předměty dnes uložené ve veřejných sbírkách, objekty, jejichž zařízení původně tvořily, a osobnosti jejich posledních soukromých majitelů.

Publikace sleduje problematiku nacionalizace šlechty v Československu, angažovanosti některých šlechtických rodů a jednotlivých osobností v nacistickém hnutí. Pro přiblížení jejich situace bylo zvoleno šest představitelů z rodu Aehrenthalů, Czerninů, Clary-Aldringenů, Kinských a Waldsteinů. Biografické medailony těchto osobností ilustrují, nakolik byly postoje šlechticů v meziválečném a válečném období specifické a rozdílně motivované případ od případu. Současně publikace nahlíží osudy historických sídel patřících v první polovině 20. století uvedeným rodům. Tyto zámky, hrady i paláce prošly zásadní proměnou svého významu, způsobu využívání a tedy i formy zařízení svých interiérů již během první republiky. I následný válečný konflikt je většinou neminul bez povšimnutí. Všechny dějinné zvraty jsou však svým dosahem nesrovnatelné s tím, co se odehrálo v prvních letech po konci války, kdy byly tyto objekty na základě dekretů prezidenta republiky vyvlastněny, neboť události let 1945 až 1951 určily jejich osudy a osudy všech v nich uložených předmětů na další desetiletí a určují je do značné míry dodnes.

Publikace se zabývá osudem památek zestátněných v letech 1945–1951 na základě dekretů prezidenta republiky a zákonů o pozemkové reformě. V centru jejího zájmu stojí působení Národní kulturní komise, organizace, jejímž hlavním úkolem bylo převzetí a správa těchto zestátněných památek a která vyvíjela svoji činnost pod vedením významného historika umění Zdeňka Wirtha v letech 1947 až 1951.

I přes rozsáhlé dílo, které po sobě František Schmoranz starší zanechal a zásadní dopad jeho aktivit v oblasti památkové péče na dnešní stav řady objektů, zejména v regionu východních Čech, nebyla dosud jeho osobě věnována odpovídající pozornost. Totéž platí i pro další členy rozvětveného rodu, jehož zakladatelem se tento významný mimopražský architekt a stavitel druhé poloviny 19. století stal. Kniha, která je výsledkem mnohaletého výzkumu týmu historiků umění, historiků a archivářů, představuje první monografické zpracování životních osudů a tvorby Františka Schmoranze staršího a dalších významných osobností jeho rodu zasazené do dobového uměleckého, historického a společenského kontextu.

Městský chrám sv. Vavřince ve Vysokém Mýtě patří k předním středověkým architektonickým památkám (nejen) východních Čech. Kostel byl budován patrně již od založení města ve 13. století a během následujících staletí prošel několika zásadními přestavbami. V závěru 18. století byl do jeho presbytáře druhotně instalován monumentální barokní oltář pocházející z klášterního kostela v Sedlci u Kutné Hory s obrazem Nanebevzetí Panny Marie od Petra Brandla. V poslední třetině 19. a na počátku 20. století byl kostel městskou obcí nákladně rekonstruován podle návrhu Františka Schmoranze st. a Josefa Mockera a secesně vyzdoben Karlem V. Maškem a jeho studenty z pražské Uměleckoprůmyslové školy. Barvitý kaleidoskop sledující stavbu od jejích počátků až do 21. století zachytil kolektiv autorů tvořený předními specialisty na středověkou architekturu, movité památky, barokní malířství, církevní dějiny i dějiny péče o kulturní dědictví. Nedílnou součást studií tvoří také výpravná fotografická a archivní dokumentace. Bonusem pro čtenáře je pak stručný průvodce interiérem kostela v českém i anglickém jazyce. Autoři textů: Helena Dáňová, Jana Oppeltová, Dalibor Prix, Věra Slavíková, Kristina Uhlíková, Štěpán Vácha

V pořadí již čtvrtá edice rukopisu Soupisu památek historických a uměleckých připraveného v rámci společného projektu Archeologické komise ČAVU a Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách. Autorem této litoměřické uměleckohistorické topografie napsané v prvních dvou desetiletích 20. století je zdejší kanovník, církevní historik a konzervátor památkové péče Vinzenz Luksch.