Kristina Uhlíková Knihy

V centru pozornosti česko-německé publikace stojí proces záchrany, ale i devastace kulturně hodnotných předmětů z majetku postiženého poválečnými nacionálně motivovanými majetkovými represemi, a to se zvláštním důrazem na situaci v severních Čechách. Vzhledem k tomu, že pouhý popis odosobněných úředních mechanismů by sám o sobě nebyl schopen adekvátně přiblížit, co a proč se s těmito věcmi stalo, je k obecným kapitolám připojeno devatenáct případových studií sledujících konkrétní vybrané předměty dnes uložené ve veřejných sbírkách, objekty, jejichž zařízení původně tvořily, a osobnosti jejich posledních soukromých majitelů.

Publikace sleduje problematiku nacionalizace šlechty v Československu, angažovanosti některých šlechtických rodů a jednotlivých osobností v nacistickém hnutí. Pro přiblížení jejich situace bylo zvoleno šest představitelů z rodu Aehrenthalů, Czerninů, Clary-Aldringenů, Kinských a Waldsteinů. Biografické medailony těchto osobností ilustrují, nakolik byly postoje šlechticů v meziválečném a válečném období specifické a rozdílně motivované případ od případu. Současně publikace nahlíží osudy historických sídel patřících v první polovině 20. století uvedeným rodům. Tyto zámky, hrady i paláce prošly zásadní proměnou svého významu, způsobu využívání a tedy i formy zařízení svých interiérů již během první republiky. I následný válečný konflikt je většinou neminul bez povšimnutí. Všechny dějinné zvraty jsou však svým dosahem nesrovnatelné s tím, co se odehrálo v prvních letech po konci války, kdy byly tyto objekty na základě dekretů prezidenta republiky vyvlastněny, neboť události let 1945 až 1951 určily jejich osudy a osudy všech v nich uložených předmětů na další desetiletí a určují je do značné míry dodnes.

Publikace se zabývá osudem památek zestátněných v letech 1945–1951 na základě dekretů prezidenta republiky a zákonů o pozemkové reformě. V centru jejího zájmu stojí působení Národní kulturní komise, organizace, jejímž hlavním úkolem bylo převzetí a správa těchto zestátněných památek a která vyvíjela svoji činnost pod vedením významného historika umění Zdeňka Wirtha v letech 1947 až 1951.

I přes rozsáhlé dílo, které po sobě František Schmoranz starší zanechal a zásadní dopad jeho aktivit v oblasti památkové péče na dnešní stav řady objektů, zejména v regionu východních Čech, nebyla dosud jeho osobě věnována odpovídající pozornost. Totéž platí i pro další členy rozvětveného rodu, jehož zakladatelem se tento významný mimopražský architekt a stavitel druhé poloviny 19. století stal. Kniha, která je výsledkem mnohaletého výzkumu týmu historiků umění, historiků a archivářů, představuje první monografické zpracování životních osudů a tvorby Františka Schmoranze staršího a dalších významných osobností jeho rodu zasazené do dobového uměleckého, historického a společenského kontextu.

Městský chrám sv. Vavřince ve Vysokém Mýtě patří k předním středověkým architektonickým památkám (nejen) východních Čech. Kostel byl budován patrně již od založení města ve 13. století a během následujících staletí prošel několika zásadními přestavbami. V závěru 18. století byl do jeho presbytáře druhotně instalován monumentální barokní oltář pocházející z klášterního kostela v Sedlci u Kutné Hory s obrazem Nanebevzetí Panny Marie od Petra Brandla. V poslední třetině 19. a na počátku 20. století byl kostel městskou obcí nákladně rekonstruován podle návrhu Františka Schmoranze st. a Josefa Mockera a secesně vyzdoben Karlem V. Maškem a jeho studenty z pražské Uměleckoprůmyslové školy. Barvitý kaleidoskop sledující stavbu od jejích počátků až do 21. století zachytil kolektiv autorů tvořený předními specialisty na středověkou architekturu, movité památky, barokní malířství, církevní dějiny i dějiny péče o kulturní dědictví. Nedílnou součást studií tvoří také výpravná fotografická a archivní dokumentace. Bonusem pro čtenáře je pak stručný průvodce interiérem kostela v českém i anglickém jazyce. Autoři textů: Helena Dáňová, Jana Oppeltová, Dalibor Prix, Věra Slavíková, Kristina Uhlíková, Štěpán Vácha

V pořadí již čtvrtá edice rukopisu Soupisu památek historických a uměleckých připraveného v rámci společného projektu Archeologické komise ČAVU a Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách. Autorem této litoměřické uměleckohistorické topografie napsané v prvních dvou desetiletích 20. století je zdejší kanovník, církevní historik a konzervátor památkové péče Vinzenz Luksch.

Publikace autorky Kristiny Uhlíkové se zabývá prvními dvěma životními etapami jedné z nejvlivnějších osobností české kulturní historie první poloviny 20. století. Zdeněk Wirth významným způsobem zasáhl do domácího uměleckohistorického oboru, stal se jedním z nejaktivnějších propagátorů architektonické moderny v českém prostředí.

V rámci osudů české intelektuální elity 20. století patří životní příběh Josefa Cibulky k nejpozoruhodnějším. Spojoval totiž dráhu římskokatolického kněze a špičkového akademika s evropským rozhledem, byl mimořádně plodným badatelem, oblíbeným pedagogem a charismatickým společníkem, pevně zakořeněným nejen v prvorepublikových intelektuálních kruzích. Zároveň představoval typ humanitního vzdělance, který si dokázal udržet renomé napříč několika politickými režimy, včetně dvou totalitních. Přestože se k odkazu Josefa Cibulky dodnes hlásí hned několik oborů, zůstává v povědomí o jeho životě a několik nejasných, až problematických momentů. Kolektivní monografie, na níž se podíleli autoři z řad historiků a historiků umění či církevních dějin, se pokouší některá z bílých míst doplnit. Připomíná témata z jeho dodnes platného odborného odkazu a podrobně se věnuje méně známým částem Cibulkova životního příběhu. Nevyhýbá se přitom ani těm vůbec nejspornějším tématům – protektorátnímu působení Josefa Cibulky nebo jeho údajné spolupráci s komunistickou Státní bezpečností.

Sborník odborných studií představuje osobnost Zdeňka Wirtha, významného českého historika umění a organizátora památkové péče v českých zemích. Sborník obsahuje šestnáct statí. Devět z nich bylo předneseno na vědeckém zasedání ke 130. výročí narození Z. Wirtha (r. 2008), zbylýchsedm bylo sepsáno později při příležitosti vydání tohoto sborníku. Autory statí jsou význační čeští historici umění (např. R. Švácha, I. P. Muchka, S. Dobalová). Stati představují Z. Wirtha jako znalce české barokní gotiky nebo příznivce českého kubismu. Jedna stať je věnována jeho přátelství s plzeňským muzejníkem L. Lábkem a další jeho korespondenci s historikem umění A. Matějčkem. Významná je stať přibližující podíl Z. Wirtha na systému památkové péče v období první republiky. Zajímavé informace přináší stať o činnosti Z. Wirtha v zámku Ratibořice.