Jerzy Piechowski

Narozen 31. března 1931 v Plocku, zemřel 12. ledna 2003 ve Varšavě - spisovatel, esejista, překladatel, sběratel a znalec umění, klasický filolog.

Jerzy Piechowski debutoval už koncem padesátých let jako literární kritik a esejista. Brzy však opustil pole publicistiky a vydal se směrem, který byl posléze pro jeho tvorbu rozhodující: jako jeden z mála mladých autorů své doby se věnoval historickému románu, těžícímu především z antiky (Piechowski studoval klasickou filologii). V tomto ohledu není v polské literatuře osamocen – z antického světa čerpali náměty autoři tak zvučných jmen, jako je např. Jan Parandowski, Teodor Parnicki nebo Alexandr Krawczuk. A vrátíme-li se ještě dál do minulosti, musíme jmenovat velké polské romanopisce, J. I. Kraszewského, B. Prusa a H. Sienkiewicze. Jako prozaik se Piechowski uvedl románem odehrávajícím se ve staré Babylónii, na Krétě a v Egyptě (Přízračná záležitost, 1962). Na tuto knihu navázal pak publicistickým dílem Starý Babylón a současný Irák (1963). Po menším časovém odstupu následoval historický román, jímž Piechowski už pevně zakotvil v polské literatuře: Pilátův tajemník (r. 1966). Látku mu tentokrát poskytly už římské doby, příběh je však situován do římské provincie Palestiny v čase, kdy byl souzen zakladatel tajemného nového učení – Ježíš. Po vydání této knihy se Piechowski stal laureátem literární ceny W. Pietrzaka, určené nejzajímavějším mladým autorům. Dva roky nato vychází Hořčičný strom (1968). S předchozím románem souvisí časově, tématicky i některými postavami, tentokrát však jsou děje umístěny do syrské Antiochie. Piechowski tu sleduje osudy hrstky křesťanů vypuzených z Jeruzaléma, zajímá ho střetnutí odlišných kultur a různých náboženských představ s křesťanstvím. Stylistickou polohou, atmosférou i okruhem problémů předjímá už rysy románu následujícího, Říma v plamenech. Touto knihou vrcholí Piechowského volná trilogie o počátcích křesťanství, Řím v plamenech je však zároveň vyvrcholením jeho tvorby.