Samuel Hejzlar st. Knihy

Obsah je tvořen několika dějovými liniemi. První z nich jsou osobní vzpomínky autorovy na to, co prožíval ve válečných letech, zejména 1944 – 1945 v blízkosti pražské Bílé hory. Tato linie končí krátce po skončení války, ale některé náznaky dávají tušit, že ani další léta československých dějin nebudou procházkou růžovým sadem. Další dějovou linii pak tvoří vzpomínky, které autorovi zprostředkovávali rodiče zčásti svým vyprávěním, zčásti pak četbou deníků a dopisů těch, kdo žili natolik dávno, že se s nimi autor už nemohl setkat osobně. A tak se dovídáme nejen to, jak sotva devítileté dítě prožívalo válečné roky na pražské periférii, ale i to, kam sahají kořeny – mimo jiné ty duchovní – jeho rodu. Z hlubin věků se vynořují děje, kdy se po vyhlášení Tolerančního patentu v roce 1781 mohli evangelíci aspoň v omezené míře začít opět legálně sdružovat a konat bohoslužby, a zejména pak po vydání Protestantského patentu v roce 1861, kdy se jejich postavení dále zlepšilo. A kdy se autorovi předkové stali součástí duchovního společenství soustředěného kolem lidového kazatele Jana Balcara (1832-1888) zakladatele Svobodné evangelické církve české v Bystrém u Dobrušky. Kniha je napsána čtivým způsobem a lze ji doporučit především těm, kdo se tak či onak zajímají o dějiny náboženského života na českém území – mohou tak získat přinejmenším další střípek (ne-li několik střípků) do pestré mozaiky dějů, kterým je v učebnicích dějepisu věnováno zřejmě méně místa, než by si zasloužily. S jejím sháněním se naopak nemusejí namáhat ti, kdo se těší na akční scény, pikantní historky z mezicírkevních třenic či jiná třaskavá témata – bylo by to pro ně za mnoho peněz málo muziky.

Mladý student liberecké techniky, pocházející z rodiny českých bratří, plní svou vojenskou povinnost. Život na sklonku 50. let 20. století je silně poznamenán komunistickou ideologií a ve vojenském prostředí je vše ještě více zpolitizováno. Pro mladíka, který se netají svými náboženskými názory, je zde život velmi těžký. V důstojném přežití v tomto prostředí mu pomáhá nejen víra, ale i podpora početné rodiny. Vyprávění dějově navazuje na romány Kameloti a Na hraně.

Rozjímání autora nad Biblí a evangeliem v kontextu křesťanského života, křesťanské morálky a odkazu učení Ježíše Krista.

Bilanční postila lodníka, písmáka, pastýře, zapáleného kazatele a debatéra, v jehož blízkosti mnozí nacházeli nové světlo. Kázání meditačně ponořená do Kralické bible a otevřená nouzím i scestím dnešních křesťanů i jejich souputníků. S kresbami a reprodukcí obrazu Miroslava Rady.

Třetí sbírka kázání evangelického faráře v důchodu.

Křesťanská kázání kazatele Českobratrské církve evangelické.

Nejnovější kniha vzpomínek evangelického kazatele Samuele Jana Hejzlara. „Na tahu“ je příběh jedné křesťanské neposlušnosti a neskladnosti pod Trestním zákonem č. 140 sb. z 29. listopadu 1962. Dosud uniká „spravedlnosti“ souběhem následujících zločinů: Mařením dozoru nad církvemi (§ 178 tr. zák.), Nedovoleným podnikáním (§ 118 tr. zák.), Ohrožováním devizového hospodářství (§ 146 tr. zák.), Krácením daně (§ 148 tr. zák.). Dále dovozem a šířením zakázané literatury a tiskovin v množství větším než malém, organizátorstvím (§ 10 tr. zák.): V letech 1969 až 1989 osnoval nežádoucí společná setkání a pobyty křesťanů z obou stran t. zv. železné opony (Drittlandbegegnung). Činil tak na dvou svých samotách, ročně v počtu dvou až tří set osob, přičemž nezřídka prohnaně obcházel kontrolu a evidenci devizových cizinců pasovým úřadem.

Čtenář nahlédne očima školáka a gymnazisty (nar. 1936) do Liberce padesátých let od obecné školy přes k tehdy začínající Vysoké škole strojní a textilní. Autor zprostředkovává klukovskou reflexi měnících se politických poměrů v čase libereckých trhů vystavujících jak „Budujeme osvobozené kraje“ a jak se ujímáme majetku vysídlených občanů německé národnosti. Vypovídá o početné rodině kazatele Jednoty českobratrské (dnes Církve bratrské), který pro zdravotní postižení je zaměstnán vydavatelstvím Česká biblická prác e jako k olportér. Na hraně se všichni ocitají při zhoršení otcova zdraví do té míry, že rodinu živí jen matka kancelářskou prací. Autor se brzy emancipuje zkušenostmi v několika krátkodobých zaměstnáních, pak hledáním výdělků, provozováním chudobou omezených sportů, posléze v činnosti mezi výsadkáři a letci aeroklubu libereckého Svazarmu. Osamostatňuje se i ve způsobu a poznání své víry, která má ovšem své místo i v jeho citových vzplanutích k něžnému pohlaví a v prvních láskách...