Dušan Havlíček Knihy

Autor, dlouholetý novinář, v té době působil jako vedoucí úseku tisku, rozhlasu a televize ÚV KSČ. Kniha osobních vzpomínek detailně popisuje politické dění roku 1968 až do autorova odchodu z funkce, okolnosti okupace vojsky Varšavské smlouvy a vrcholná jednání s představiteli Sovětského svazu. Jedná se o zajímavé svědectví týkající se aktérů srpnových událostí.

Grandiózní blasfemie či monumentální neznabožský apokryf francouzského drsného humoristy, jemuž ani to nejposvátnější není svaté, je při bližším ohledání prodchnuta hlubokou láskou ke všemu lidskému, a tedy i k Bohu, k jehož obrazu byl člověk stvořen, pokud tomu v Cavannově pojetí není spíše naopak. Jeho do nebe volající rouhání, bravurně převedené do češtiny Dušanem Havlíčkem, se řadí do dlouhé tradice počínající talmudským polemizováním s Nejvyšším a drsnými středověkými karnevalovými taškařicemi a jdoucí až kamsi k Monty Pythonovu Životu Briana, ale především je to peprná literární lahůdka, jíž nepohrdnou ani labužníci živící se tak vybranou krmí, jako je Henri Michaux.

Obsahová analýza časopisu Listy, který v letech 1971-1989 vydával v Římě Jiří Pelikán. Zkoumaných 19 ročníků zahrnuje 95 čísel, 9 dvojčísel, 14 mimořádných čísel, zvláštních čísel a příloh. Jejich obsah tvoří 5713 příspěvků, otištěných na 8994 tiskových stranách. Autor v první části knihy shrnuje údaje o vývoji obsahu časopisu, který se proměňoval v závislosti na politické a společenské situaci v Československu i ve světě. Rozbor se přitom opírá o specifický kódovací systém, který odpovídá obsahu časopisu. V druhé, mnohem obsáhlejší části jsou podle klíčových témat citovány výňatky z podstatných příspěvků, které byly v Listech otištěny. Tato "čítanka" umožňuje - vždy s přesnými odkazy na pramen - učinit si věrohodnou představu o vývoji názorů na probíhající politické a společenské dění. Vydává rovněž svědectví o významném příspěvku časopisu k zápasu o prosazení demokratických změn v okupovaném Československu a v celém sovětském bloku.

Dopisy dvou osobností českého posrpnového exilu jsou především kronikou exilového časopisu Listy, současně podávají obraz vzajemných vztahů mezi Čechoslováky v zahraničí i domácím disentem a jejich společného úsilí o návrat svobody. Jiří Pelikán (1923 Olomouc-1999 Řím), v mládí radikální komunista, hledaný Gestapem který prožil německou okupaci v ilegalitě, v 60. letech 20. století čelný představitel Pražského jara, který jako ředitel Československé televize umožnil postupnou proměnu nástroje propagandy na prostor ke svobodnému šíření informací. V italském exilu založil v roce 1971 proslulý časopis Listy určený k informování občanů "znormalizovaného" Československa a stal se také prvním československým občanem zvoleným (dokonce dvakrát) do Evropského parlamentu. Dušan Havlíček (nar. 1923 v Brně) byl za války vězněn za odbojovou činnost. Působil jako novinář, v roce 1968 byl několik měsíců do sovětské okupace vedoucím úseku médií na ÚV KSČ. S pomocí Alexandra Dubčeka odešel jako zpravodaj ČTK do Švýcarska, kde pozdějí získal politický azyl. Působil jako vedoucí pracovník výzkumného oddělení švýcarského rozhlasu a televize. Příspíval politickými články do řady zahraničních periodik, podílel se na vydávání exilových Listů.