Zdeněk Cakl
.Zdeněk Cakl (1912–1996). Pocházel ze Světlé nad Sázavou, kde se narodil 27. srpna 1912. Stal se lékařem brněnské chirurgie. Láska k nedotčené přírodě a k lovům divoké zvěře jej zprvu přivedla do východní Asie. V roce 1954 odjel do Severní Koreje, kde působil jako lékař v československé nemocnici v Čondžinu. Svůj pobyt využíval k loveckým výpravám do hornatých oblastí země, podařilo se mu proniknout i pod nejvyšší korejskou horu Pektusan (2774 m) na čínských hranicích. Po skončení pobytu v Koreji byl doktor Cakl odeslán do Severního Vietnamu, aby pracoval na chirurgickém oddělení nemocnice v Haifongu, kde si pořídil pestrou sbírku hadů a dalších plazů, které pak odeslal do brněnské zoologické zahrady. Jeho sen ulovit tygra se mu však nesplnil.
Další zemí Caklova lékařského působení se stala Etiopie, kde pracoval v nemocnici v Hararu. Ve zdejší přírodě se již mohl setkat se lvy i slony. Za úspěšné ošetření příslušnice císařské rodiny získal právo lovit po celé zemi. Dostal se i do exotických částí Etiopie, k Rudolfovu jezeru (dnes Turkana) a k řece Omo, jež se do něj vlévá. Po sovětské okupaci Československa v roce 1969 se Cakl vypravil do Jižní Rhodesie (dnes Zimbabwe). Živil se lékařskou praxí, ale zajímala ho především nedotčená příroda a lov divoké zvěře, kterou také miloval, obdivoval a jejímž se stal velkým znalcem.
Poznal nejen různé části Zimbabwe, ale i sousední Botswany. Caklovy lovecké vzpomínky na Afriku uspořádal autorův bratranec Vratislav Petr a vydal je ještě za Caklova života pod názvem K močálům řeky Okavanga (1992). Autor zde vysvětlil mimo jiné, proč se ani po změně politických poměrů do vlasti nevrátil: „Obývám malý domek v úbočí kopce nad nemocnicí, kde jsem téměř osmnáct let působil. Jsem obklopen přírodou a lidmi, které znám a kteří znají mne a kterým jsem jako lékař pomáhal. Ve svém věku již nejsem schopen opustit prostředí, které mi vyhovuje a které mám rád.
Po dlouhém pobytu v krajinách s tropickým nebo subtropickým podnebím by mi klima ve střední Evropě již nesvědčilo. K tak nenarušené přírodě bych v Evropě neměl tak blízko jako zde.“ Členové české expedice Africká mozaika, kteří se vydali do Afriky po stopách MUDr. Emila Holuba v roce 1997, už doktora Cakla nenašli naživu.