Yves Gohin Pořadí knih (chronologicky)

Solange es durch Gesetze und Sitten eine soziale Verdammnis gibt, die inmitten der Zivilisation künstlich Höllen schafft und das göttliche Schicksal mit menschlicher Fatalität kompliziert; solange die drei Probleme des Jahrhunderts – die Degradierung des Menschen durch das Proletariat, der Verfall der Frau durch Hunger und die Atrophie des Kindes durch Nacht – nicht gelöst sind; solange in bestimmten Regionen soziale Asphyxie möglich ist; in anderen Worten, und aus einer noch umfassenderen Perspektive, solange es auf der Erde Unwissenheit und Elend gibt, werden Bücher wie dieses nicht nutzlos sein.

K romantickému příběhu o bývalém galejníkovi, který zbohatne a pomáhá svým přátelům, se vracejí nové a nové generace čtenářů, kteří spolu s Hugovými hrdiny prožívají jeden z nejkrásnějších příběhů o utrpení a lásce, jaký kdy byl napsán. Sledujme tedy po letech znovu dobrodružství Jeana Valjeana a jeho věčného stínu Javerta, osudem pronásledované Fantiny a její malé Cossety, ušlechtilého Maria a vykutáleného Thénardiera. Ke kouzlu románu přispívá i to, že děj se odehrává v romantické scenérii staré Paříže třicátých let devatenáctého století, v zákoutí úzkých uliček, za tajuplnými zdmi kláštěrů a hřbitovů a dokonce i v podzemních stokách Paříže. Kniha se stala předlohou k úspěšnému muzikálu.

Hlavním hrdinou je místní svobodomyslný a tudíž v očích mnoha obyvatel podivínský a nebezpečný rybář Gilliatt. Gilliatt žijící mimo zdejší společnost, přesto poctivě pracující a naslouchající potřebám svého okolí se tajně zamiluje do neteře příslušníka místní smetánky Lethierryho, který je mj. vlastníkem prvního parou poháněného člunu, ze kterého pramení jeho bohatství. Okolnosti a zrada však Lethierryho částečně připraví o jeho výrobní prostředek. Na záchranu lodi vypíše odměnu v podobě ruky své spanilé neteře. Toho by se mohl odvážit jenom šílenec. Jeden však na ostrově je

Poslední román Victora Huga; napsal jej v sedmdesáti letech, bezprostředně po krvavém potlačení pařížské komuny roku 1871. Psát v té době oslavný román o nejpohnutějším roce Francouzské revoluce, o roce 1793, byl čin hodný Hugovy velikosti. Vyděšení Francouzi raději o revoluci mlčeli...A psát tehdy o revoluci a neodsoudit Dantona a Robespierra a celou jakobínskou diktaturu bylo velmi odvážné. Příběh se odehrává mimo Paříž, v kraji Vendée, kde byly silné pozice protirevolučních royalistických sil. Hugo spojuje historickou látku, kterou detailně zná, s působivou, imaginativní fikcí. Dramaticky sevřený děj pak podtrhuje výjimečné postavení tohoto románu v celé autorově tvorbě.