Alice Miller Knihy

Kniha renomované švýcarské psycholožky se zabývá definicí reality raného dětství a nutností ještě jasněji demonstrovat rozdíl mezi pocity viny a smutkem. S tím totiž souvisí palčivá a často opakovaná otázka rodičů, kteří mají o své děti upřímný a opravdový zájem: Co ještě můžeme pro své děti udělat, jakmile jsme si uvědomili, jak silně jsme vydáni napospas nutkání k opakování? Alice Millerová nabízí názorné a emocionální informace pro dítě v dospělém. Dokud si toto skryté dítě nesmí uvědomovat, co se mu dělo, je část jeho emocionálního života „zamrzlá“ a jeho vnímavost vůči pokořením dětství otupena. Veškeré apely na lásku, solidaritu a milosrdenství však zůstanou marné, není-li splněn tento důležitý předpoklad mezilidského vnímání a porozumění. Autorka v první části představuje „černou pedagogiku“, tedy výchovné metody, s nimiž vyrůstali naši rodiče a prarodiče. Ve druhé části popisuje dětství tří osob, drogově závislé ženy, politika a vraha dětí, kteří byli sami v dětství oběťmi těžkého ponižování a týrání.

Ve své první a nejznámější knize (dříve vydané pod názvem Dětství je drama) se Alice Millerová zabývá důsledky potlačování v osobní a sociální rovině, příčinami dětských psychických zranění a jejich profylaxí a nakonec i novými možnostmi a způsoby rozpouštění následků raných traumat. Zkušenosti s vlastní autoterapií a dalšími novějšími terapeutickými metodami v přístupu k dětství vedly autorku k upřesnění jejích dřívějších poznatků, které dokumentuje a ilustruje na mnoha konkrétních příkladech.

Nesmíš si povšimnout – nesmíš si uvědomit, co se ti kdysi přihodilo a co dál nevědomky opakuješ. Psycholožka Alice Millerová tento mlčky předávaný příkaz přirovnává k náboženským přikázáním, o nichž se přece také nediskutuje... Protože ten, kdo je začne zpochybňovat nebo se jen ptát po jejich původu a smyslu, je už jednou nohou mimo věroučný systém. O to těžší je uvažovat o starých a „osvědčených“ přístupech ve výchově, předávaných z generace na generaci. Situace, do nichž rodiče staví své děti, jsou často opakováním situací, v nichž se oni sami ocitali ve svém dětství. A k přerušení tohoto řetězce je potřeba mnohem víc, než jenom uvědomit si jeho existenci, jak ukazuje příběh zakladatele psychoanalýzy, Sigmunda Freuda...

Rané emocionální zkušenosti zanechávají v těle stopy, které kódujeme jako informace a které v dospělosti ovlivňují náš způsob myšlení, cítění a jednání, ale naše vědomí je odmítá. Právě takto často vzniká bludný kruh násilí. O tom, jak ho prolomit, jak z emocionálního poznání vlastního příběhu proniknout k hlubšímu vědomí, píše Alice Millerová v této knize. V Procitnutí Evy nám vysvětluje příčiny pocitů, jimž často nerozumíme, a ukazuje možnost vyjít z naší nezaviněné nesvéprávnosti – k dobru dnešní i příštích generací.

Životopisné analýzy slavných osobností, jejichž tvorbu a život ovlivnilo traumatické dětství. Autorka zastává teorii, že traumata v dětství a negativní zkušenosti s rodiči ovlivňují náš život v dospělosti, odrážejí se v uměleckých dílech i životní filozofii, vedou často k destruktivnímu chování a myšlenkám. Ač často tento fakt popíráme, snažíme se na špatné zážitky z dětství zapomenout, idealizujeme si své rodiče, traumata v nás dále přežívají a projevují se v naší tvorbě, chování a smýšlení. Tak to dokazují i analýzy života a dětství několika slavných, i když často kontroverzních osobností - např. Nietzscheho, Hitlera, ale také třeba Picassa či Bustera Keatona. Autorčina teorie o dětských traumatech a jejich následcích, popsaná např. v knihách Cesty života či Dětství je drama, je v této knize doložena konkrétními případy slavných osobností.

Významná švýcarská psycholožka a psychoterapeutka, věnující se především psychologii dětství, se ve své knize zabývá následky raných dětských traumat a jejich vytěsnění v pozdějším osobním i sociálním životě, jejich příčinami a profylaxí a nakonec novými možnostmi, jak tyto následky terapeuticky odstranit.

Jedno z nejvýznamnějších děl kontroverzní švýcarské psychoanalytičky nám umožňuje pochopit jak a v čem se konkrétně projevují traumata, která člověk utrpěl v dětství. Autorka tvrdí, že chyby a nedostatky ve výchově se mohou táhnout přes několik generací, aniž si to jejich aktéři uvědomují. Opakují tak stejné modely výchovy, jaké se jim dostalo v jejich dětství. Tento řetězec je nejlépe patrný v případech nedorozumění všeho druhu např. v neschopnosti komunikace, vcítění, neporozumění, nebo dokonce týrání a zneužívání. Tato poškození provázejí člověka po celý život a neumožňují mu vyrůst v plnou a spokojenou lidskou bytost. Navíc stejné stereotypy opakuje i u svých dětí. Kniha ukazuje, jak je odhalit a co dělat, aby jedinec dosáhl nápravy jak u sebe sama, tak i v další generaci.

Exploring the profound impact of parental cruelty, this contemporary classic by Alice Miller delves into the dangerous consequences it can have on children. As a central work of the celebrated Swiss psychoanalyst, it sheds light on the psychological effects of abusive parenting and emphasizes the need for understanding and compassion in familial relationships.

To eliminate her own repression, Alice Miller sought a therapy that would allow the injured child within the adult to find its own language. She found a method that enables her to resolve the consequences of her own childhood traumas. Now she shares her knowledge with us.