Tento společensko-satirický román líčící příběhy dvou vysloužilých písařů se u nás do povědomí čtenářů zapsal především díky své televizní podobě, v které hlavní hrdiny románu ztvárnili svým nezapomenutelným výkonem Jiří Sovák a Miroslav Horníček. Připomeňte si neopakovatelné příběhy městských pánů v prostředí francouzské vesnice 19. století.
Román Naruby, považovaný za „bibli dekadence“, odráží atmosféru francouzského Fin de siècle. Jeho hlavním hrdinou je poslední potomek starobylého rodu des Esseintes, který znuděn zhýralým a rozkošnickým životem a zhnusen celou společností opouští Paříž a uchyluje se do samoty. Líčení jeho životního stylu, který dovádí až do absurdních důsledků, představuje jakýsi katalog dekadentního estétství: des Esseintes se věnuje četbě vzácných knih, degustaci vybraných jídel, výrobě parfémů či pěstování bizarních květin. Neustálé umělé jitření smyslů však zhoršuje jeho nervovou chorobu a zvyšuje pocit přesycenosti. Naruby vyjadřuje revoltu proti měšťácké civilizaci, zároveň je však i ironickou kritikou přepjatých estétských postojů.
Stárnoucí malíř Olivier Bertin udržuje mnohaletý milostný tajný poměr s hraběnkou Annou de Guilleroy, která je vdaná. Malíř se však tajně zamiluje do Anniny dcery Anette, ale když pochopí, že Anette je zasnoubena s markýzem de Farandelem, vrhá se pod kola omnibusu.
(Au Rebours) - Roman in der vollständigen Neuübersetzung von Caroline Vollmann
Dieser Roman, 1884 erstmals einem erlesenen Zirkel zur letzten Lust gereicht, „schlug ein wie ein Meteor auf dem literarischen Jahrmarkt und löste Staunen und Wut aus“ (Huysmans): Jean Florissac Duc des Esseintes, exzentrischer Spross einer hochadligen Familie, entflieht aus einer als zutiefst trivial empfundenen Realität in sein Landhaus. Dort richtet er sich in einer idealen Welt der Künstlichkeit ein. Umgeben nur von Bediensteten giert er nach immer neuen Reizen, vertieft sich in Düfte, Farben, Geschmäcke, Pflanzen, Bücher – und treibt so wahnhaft seinem Siechtum entgegen. Das Kultbuch wurde ein nationaler und internationaler Erfolg und für Paul Valery die Bibel, für Arthur Symons das Brevier der Dekadenz wie auch zu einem der wichtigsten Bezugspunkte für das Werk von Michel Houellebecq. „Das Ungewöhnlichste, was ich kenne. Eine Maßlosigkeit der Kunst, die mich begeistert“ (Emile Zola).