Pauline Réage Pořadí knih

Další z legendárních erotických příběhů nořících se do tajů sado-maso hrátek. Komiks vzniklý na základě románu Anne Desclosové (alias Pauline Réageové) se věnuje submisivitě a dominanci a popisuje cestu mladé ženy k tomu, stát se dokonalou otrokyní. Nakreslil ho opět svou jemnou linkou Guido Crepax a i přes silně erotické téma se mu daří vyhýbat se jakékoliv vulgárnosti. Kniha obsahuje kompletní komiks, který vznikal od roku 1973 až do roku 1983. Kromě románu Příběh O: Krásná s Roissy obsahuje komiks i další část, Madame O. Pokračování příběhu Pauline Reáge sice napsala, ale nese název Návrat do Roissy, které se mění na obyčejný nevěstinec, v němž je sir Stephen pasákem a O jednou z prostitutek. Přetvořená podoba Návratu do Roissy však v komiksové knize (i přes zmínku v předmluvě) chybí a objevuje se místo ní nový příběh, který však ve spojitosti s Réagovou nelze dohledat. Zato jeho děj odpovídá filmové adaptaci Erica Rochata The Story of O 2.

Příběh O je bezesporu nejlegendárnější sadomasochistický román moderní doby. Pro příznivce tohoto kultu je ozdobou erotické knihovničky, pro určité feministické či puritánské kruhy naopak zhmotněním zlého snu. Nechybí tu nic z repertoáru a kulis „erotického divadla“, ale je tu mnohé navíc. O prochází řadami třináctých komnat zapomnění a sestupuje do podzemí zámku, stále hlouběji proti proudu času, jako by se vracela do lůna k novému zrození. Ale v roce 1969 se objevuje Návrat do Roissy: v jeho úvodu autorka popisuje okolnosti vzniku onoho temného obelisku, monumentu opředeného tenaty protichůdných interpretací, aby je rázně a bezohledně rozťala. Příběh O vyprovokoval jeden z největších skandálů francouzské literatury. Toto mistrovské dílo erotického žánru, zprvu zakázané a často zabavované a šířené ilegálně, se stalo po Saint-Exupéryho Malém princi nejčtenější francouzskou knihou současnosti.

Příběh O (Histoire d’O, 1954) Pauline Réageové je bezesporu nejlegendárnější sadomasochistický román moderní doby. Pro příznivce tohoto kultu je ozdobou erotické knihovničky, pro určité feministické či puritánské kruhy naopak zhmotněním zlého snu. Tím spíše, že jej inkognito napsala žena, jejímž je O zřejmě jakýmsi fantastickým obrazem. Je to také moderní žena poloviny století, pařížská módní fotografka. Má vlastní byt, ráda se vybraně obléká, dovolenou tráví na Côte d’Azure. A přesto se hned na začátku knihy nechá svým milencem odvézt připraveným autem – či strojem času – kamsi do jiného světa: vstupuje do domu v Roissy jako do temného kouzelného zámku, aby zde prošla milostnou torturou osvobozující ji od nánosů dosavadního života. Spolu s dalšími dívkami tu slouží jako otrokyně, stává se společně zneužívaným objektem brutální a nápadité náruživosti. Jsou tu biče a řetězy, masky mužů, plápolající ohně krbů, stálé sexuální ponížení, týrání, rafinované způsoby tělesného znetvořování a lesbické scény. Nechybí tu nic z repertoáru a kulis „erotického divadla“, ale je tu mnohé navíc. O prochází řadami třináctých komnat zapomnění a sestupuje do podzemí zámku, stále hlouběji proti proudu času, jako by se vracela do lůna k novému zrození. A pak ji její milenec předává novému pánovi, Siru Stephenovi.