Sergej Nikolajevič Lazarev Knihy

Záměrem této knihy je jednoduchou formou vysvětlit elementární skutečnosti, jež nejsou na první pohled zjevné, a objasnit, jak ovlivňujeme to, kterým směrem se bude ubírat náš osud, a jak ho tedy můžeme změnit.

Duše je primární. A proto dokud je pro nás duše důležitější než tělo a duch, do té doby jsme zdraví. Jakmile však postavíme na první místo své tělo nebo svou budoucnost, blahobyt či duchovní struktury, začneme mít problémy. Pokud máme problémy s duší, potom se jemné úrovně duše postupně zbavují energie a energie budoucnosti začíná odcházet …

V nové edici Člověk budoucnosti budou vysvětlena témata výzkumu, která je možné použít v praxi. Jak můžeme změnit svůj charakter, jak správně vychovávat děti, jak se správně připravit na novou budoucnost. Kniha obsahuje praktické rady, zkušenosti, skutečné příběhy a odpovědi na otázky čtenářů.

V pátém dílu, vycházejícím česky poprvé v překladu Kateřiny Jarošové, jsou soustředěny odpovědi na často se opakující otázky.

Pýcha znamená obvykle nadřazení a velebení sebe samého a opovržlivý postoj k ostatním. Ve skutečnosti se jedná jak o nechuť žít, zoufalství, nelásku k sobě, nelásku k lidem, tak i pocit, že svět je nerozumný a krutý… To vše jsou projevy pýchy. Zdálo by se, že k překonání pýchy stačí zbavit se všech těchto vlastností. Ale z nějakého důvodu se to lidem už více než dva tisíce let nedaří… Tato kniha je výsledkem dlouholetého výzkumu a těžkých životních zkoušek. K pravému pochopení nedochází na úrovni vědomí, ale na úrovni citů. City samy o sobě ještě nejsou pochopením. Musí z nich vzniknout obraz, který spojí všechny informace do jediného celku. Tento obraz se vytváří mnohonásobným opakováním. Aby člověk něco pochopil, musí mu být ukázána jedna a tatáž pravda z různých úhlů pohledu, z různých hledisek. Hlubokou a vážnou myšlenku je nutno vysvětlovat ze všech stran a vracet se k ní znovu a znovu.

Sergej Lazarev pokračuje s hledáním odpovědí na dotazy, které znepokojují celé lidstvo.

Diagnostika karmy 12 – Život je jako mávnutí křídel motýlích. Jak se dítě učí od svých rodičů? Miluje je, napodobuje, ztotožňuje se s nimi. Abychom od někoho převzali informaci, musíme s ním být vnitřně jednotní. Proces spotřeby je přirozený a nezbytný, ale nesmí překračovat povolený rámec. Rozvoj znamená, že spotřeba se přeměňuje v navrácení. Pokud víme, že je možné se klanět jen Bohu, pak pociťujeme, že hlavní informace, láska přicházejí skrze obrácení se k Němu. A jiný člověk nás může jen posunout k odhalení tohoto procesu v sobě. Pokud je duše příliš připoutána k tělu, touhám, blahobytu, nechceme v sobě tento proces ani tak rozvinout, jako ho převzít od jiného člověka.

Duchovnost je jako vrchol hory - představuje velké možnosti, ale také velká nebezpečí. Podání duchovnosti jako požehnání, jako štěstí, jako záruky toho, že člověk bude dokonalý, a zároveň mírně odmítavý postoj k hmotným hodnotám - to je pohanský, primitivní přístup. Co se děje s duší, která zapomíná na Boha? Když duše ztrácí potřebu v Nejvyšším, potřebu v lásce, pak si musí najít nějakou alternativu - něco, co bude uctívat. Po lásce je nejvyšší hodnotou duchovnost. Když přestáváme chápat, co je to duše, která spojuje všechny protiklady světa, začneme uctívat duchovnost. Ten, kdo se snaží oprostit od všeho materiálního a usiluje o duchovno, nakonec začne degradovat a v jeho duši se začnou tvořit démonické tendence. Uctívání duchovnosti nevyhnutelně vede ke krachu duchovnosti i krachu budoucnosti.

Pokračování 5. dílu, odpovědi na často se opakujicí otázky. Výklad zákonitostí vytvářejících karmu.

Pokračovaní výkladu autora o překonání strachu z budoucnosti, stárnuti, smrti. O tom, kdo jsme a co je smyslem našeho života.