Markéta Pánková Pořadí knih

Publikace přibližuje čtenářům stotřicetiletou historii instituce, která se jako jediná v České republice zabývá dějinami školství od svého založení, a hrdě se prezentuje jako centrum vzdělanosti v návaznosti na odkaz J. A. Komenského. Muzeum vzniklo v roce 1892 jako výraz snahy českých učitelů o uchování a dokumentování historických tradic českého školství a pedagogiky. Státním rezortním muzeem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy se stalo v roce 1991. Od roku 2011 nese NPMK dnešní název po sloučení s Pedagogickou knihovnou J. A. Komenského. Publikace obsahuje seznam nejvýznamnějších akcí (výstavy, konference aj.), ale také přehled vydaných publikací s fotografiemi titulních listů, fotografie doplňující i někdy dramatickou historii instituce. Podtrhuje spolupráci se školami, univerzitami, akademickými pracovišti a kulturními institucemi v České republice a zahraničí, které přispívají k rozvoji rozmanité činnosti. Zdůrazňuje význam stálé expozice Odkaz J. A. Komenského. Tradice a výzvy české vzdělanosti Evropě doplněná o pravidelné krátkodobé výstavy. Autorka si také všímá využívání vzácných fondů muzea a knihovny odborníky či studenty nebo akreditovaných programů pro učitele a speciálních programů pro žáky, studenty a širokou veřejnost. Pomocí této knihy se odhalují čtenáři kapitoly z dějin instituce, o kterých málokdo ví.

Kniha vyšla k 350. výročí úmrtí J. A. Komenského a poskytuje odborné informace o jeho životě a vlivu historických událostí. Autorka zkoumá Komenského názory a postoje, které formovali učitelé a učenci různých vyznání. Text je rozdělen do kapitol podle životních událostí a obsahuje hesla o klíčových osobnostech a místech, které ovlivnily jeho život a dílo. Dále nabízí vysvětlení vybraných pojmů a historických událostí, včetně aktualizované genealogické tabulky Komenského jako přílohy. Kniha zahrnuje ukázky z Komenského korespondence s tehdejšími vzdělanci, mecenáši a přáteli, stejně jako výňatky z jeho děl, jako jsou Cesta světla, Unum necessarium, Analytická didaktika, Didactica magna a Obecná porada o nápravě věcí lidských. Autorka vybrala nejdůležitější Komenského pedagogické, filozofické a teologické práce a přidala k nim anotace. Dále se zabývá tím, jak společnost vnímala Komenského odkaz v 18., 19. a 20. století, přičemž zdůrazňuje jeho význam pro evropskou a světovou vzdělanost. Publikace obsahuje obrazový materiál, který doplňuje jednotlivé kapitoly a přílohy, a vznikla ve spolupráci s UNESCO s podporou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

Publikace se zaměřuje na otázku vývoje, vymezení vzdělávacích cílů a obsahů obecných a měšťanských škol jako institucí, v nichž většina meziválečné populace v ČSR plnila povinnou školní docházku. „Národní“ školství je tematizováno jako prostředek řešení takzvané národní i sociální otázky v mnohonárodnostním Československu. Nastíněna je diskuse v oblasti vztahu školy a církve, ale i problematika výchovy občana demokratického státu. Každodenní chod „národních“ škol byl výsledkem odborné pedagogické debaty, ale i diskuse v širší učitelské veřejnosti sdružené v mnoha organizacích, odborných fórech a institucích.

V dějinách světového myšlení a pedagogiky není mnoho autorů, kteří svým dílem obsáhli tak širokou paletu témat a trvale vyvolávali takový zájem jako Jan Amos Komenský (1592−1670). Čím více let uplynulo od doby, kdy žil, tím hlouběji jeho odkaz zasahuje moderní společnost a je až zarážející, jak je Komenského dílo i ve 21. století aktuální. O věhlasu Komenského nevypovídá jen jeho rozsáhlé dílo a ohromná literatura jemu věnovaná, charakterizuje ji rovněž ohlas jeho osobnosti a díla ve výtvarném umění, v krásné literatuře, dramatu, filmu a hudbě. Komenský je osobností tak významnou, že se stal symbolem, který je v moderní době s odstupem staletí přitažlivý pro širší společnost i pro výtvarné umělce – a ti prostřednictvím této osobnosti vyjadřují svůj postoj ke vzdělání, kultuře a humanitě.

Publikace analyzuje počátky vzdělávání učitelů nižších škol v zemích habsburské monarchie na konci 18. století a v první polovině 19. století a v oblastech jihovýchodní Evropy v 19. století. Kolektivní monografie je členěna do šesti kapitol, které se věnují systematicky a historicko-analyticky problematice profesionalizace učitelského vzdělávání ve střední a jihovýchodní Evropě. Mimo jiné tematizuje problematiku počátků učitelského vzdělávání v centru pedagogického filantropismu – v německých zemích – a zabývá se rovněž příklady vlivu myšlenek filantropismu ve vybraných zemích Evropy. Vychází v edici Historie.

Tato kolektivní monografie je výsledkem obecně pedagogického a historicko-pedagogického výzkumu k tématu tzv. „příhodovské“ reformy. V první části publikace je zasazena otázka meziválečné reformy na primárním a nižším sekundárním stupni do filozofických a obecně pedagogických souvislostí. Jedná se především o otázky vztahu pozitivismu, pragmatismu, amerikanismu v české meziválečné pedagogice a vliv kvantitativních pedagogických psychologických směrů, jež výrazně ovlivnily československé meziválečné pedagogické hnutí. Druhá část publikace rekonstruuje nejvýznamnější příklady pokusného meziválečného školství v ČSR – pokusné školy v Praze, Zlíně a Humpolci a vybrané školské pokusy v Kyšperku a Českém Krumlově. Pozornost je věnována rovněž otázkám reformy na Slovensku.

Citáty z díla Komenského jako životní inspirace, studie o něm a rodokmen Komenského. Publikace je čtyřjazyčná: Čj, Aj, Nj, Ru.