Žofie Podlipská

Sofie Podlipská, uváděna též jako Žofie, rozená Rottová, (15. května 1833 Praha – 17. prosince 1897 Praha) byla česká spisovatelka a překladatelka, sestra Karoliny Světlé.

Společně se sestrou byla vychovávána v bohatší pražské rodině stranou od vlasteneckých vlivů. Literární práci a činnosti v ženských spolcích (Minervě, Ochraně opuštěných a zanedbaných dívek v Americkém klubu dam) se začala věnovat až po sňatku s lékařem Josefem Podlipským (1858). Po ovdovění (1867) se veřejně angažovala ještě intenzivněji. Přátelila se s Boženou Němcovou a Jaroslavem Vrchlickým, který se stal manželem její dcery Ludmily.

Přispívala do Osvěty, Světozoru, Květů (Kwětů), Rodinné kroniky, Zlaté Prahy. Redigovala Ženskou bibliotéku a svůj almanach Souzvuk. Překládala z francouzštiny (George Sandová, Eugéne Scribe). Ve svém díle se pokoušela kriticky zobrazit současnou zbohatlickou společnost (Nalžovský, 1878), čerpala z historických témat (Anežka Přemyslovna, 1879; Přemysl Otakar II., 1892-3), líčila probouzející se národní uvědomění patricijských rodin (Osud a nadání, 1872; Peregrinus, 1881 a 1882). Část díla věnovala výchovným tématům (Povídky a bajky pro drobné dětičky, které se rády učí číst, 1864; Opuštěné dítě. Studie sociální a výchovná., 1897), tvorbě pro děti (pohádka O Palečkovi,1891) či boji za zlepšení společenského postavení žen. Pro přílišné zdůraznění výchovných prvků, nedostatečné prokreslení postav, konstrukci děje směrem k násilně šťastnému řešení či lyricky rozplizlý sloh nenalezlo její dílo významnější odezvy.