Kim Manjung byl přední korejský prozaik a politik období Joseon. Jeho romány, ovlivněné neokonfuciánskými myšlenkami, často odrážejí politickou realitu jeho doby skrze alegorické příběhy. Věnoval se tématům pomíjivosti světské slávy a hledání pravého smyslu života, přičemž jeho díla mají výrazné buddhistické podtóny. Jeho tvorba je ceněna pro svou literární hloubku a satirický pohled na tehdejší společnost.
Rozsahem nevelký román, jehož autor žil v druhé polovině 17. století, je vynikající ukázkou starší korejské prózy. V příběhu ženy manželem zavržené a znovu oceněné zachytil nejen obraz života své doby, ale napsáním románu vkorejštině dokázal, že je rovnocenná čínštině, uznávané v té době za jedině možný spisovný jazyk.