Biografických monografií podávajících portréty velkých osobností středověku a raného novověku je u nás stále nedostatek. Papež Julius II. byl vedle Alexandra VI. nejslavnějším a zároveň historicky nejvýznamnějším z tzv. renesančních papežů. Je obecně znám z životopisu Michelangelova a ani Ch. Shawová neopomíjí Juliovo pověstné mecenášství a stavitelství (papež podporoval nejen Michelangela, nýbrž i Raffaela a další slavné umělce), nicméně v centru její pozornosti jsou především převratné politické události z prvních dvou dekád 16. století (pátý lateránský koncil, válka o Itálii s Francií, soupeření s císařem Maxmiliánem apod.). Ve všech těchto složitých situacích se Julius II. projevil jako velký státník a byl později právem nazván „zachráncem papežství“. Kniha je odborně velice fundovaná a zároveň se čte jako duchaplně napsaný dobrodružný příběh.
