Franz Olivier Giesbert Knihy

Róza, sto pět let stará dáma, vlastní v Marseille vyhlášenou restauraci „Malá Provence“, kde hostům předkládá velice originální pokrmy inspirované vším, čím si kdy prošla, všemi lidmi, které kdy potkala. Nakonec se rozhodne sepsat paměti, neboť její život byl vskutku pohnutý... Groteskní epopej, jež z toho vzejde, vypráví o kuchařce, která se nikdy ničeho jen tak nezalekla. Róza, ztřeštěná a poněkud drsná osůbka, přežila všechny možné podlosti 20. století, jímž prošla, aniž co ztratila ze své poživačnosti a chuti do života. Vedle dvou velkých lásek zakusila, co se dalo: genocidu Arménů, nacistické hrůzy, maoistické třeštění, osobní tragédie i ponížení, cestu jí křížili lidé obyčejní, i ti, kteří zasahovali do dějin: absurdní řízení osudu a její kuchařské umění ji na čas zavedly i do domácnosti vůdce SS Heinricha Himmlera. Pokaždé se ale oklepala a zase vykročila vpřed – někdy pod praporem, na němž vlálo starozákonní heslo Oko za oko, zub za zub. Na její neuvěřitelné pouti napříč bouřlivým stoletím i zeměmi ji doprovázela zvláštní bytost – mlok Theo, s nímž v těžkých chvílích rozmlouvala jako rovný s rovným. Hořce ironická kniha v duchu šibalských románů.

„Toho večera jsem se rozhodla zavést Knihu zla a zapisovat do ní jména všech škodlivých individuí, která mi přijdou do cesty. Prvním byl Robespierre.“ Mladičká pomocnice v zubařské ordinaci Lucile toho ve svých patnácti letech zažila až příliš. Velká francouzská revoluce ze dne na den ukončila její šťastné dětství v Normandii a vrhla ji do víru událostí v hlavním městě. V den, kdy pařížská lůza vyplenila královský palác, se v dusivé atmosféře všeobecné nejistoty a násilí rozhodla zasvětit život trestání všech nepravostí, na něž jí v životě budou stačit síly. A protože má velmi jemný smysl pro spravedlnost a protože ji zubařské řemeslo přivede do mimořádně zajímavých prostředí, má příležitostí ke mstě za nevinné oběti fanatismu všeho druhu víc než dost. V novém románu Franze-Oliviera Giesberta, kterého čeští čtenáři znají jako autora knih Himmlerova kuchařka a Láska je věčná, dokud trvá, sledujeme neobyčejný osud dlouhověké zubařky Lucile, který ji zavede na tři kontinenty a na křeslo jí posadí nejednu prominentní postavu historie.

Láska „běží, umírá, znovu se rodí, povznáší, snižuje, pozvedá nebo ničí, bez ustání přeskakuje z jedné bytosti na druhou, okolo zeměkoule“. Amina, mladičká dívka ze severního Mali, musí velice ztloustnout, aby se vůbec mohla provdat. Své manželské štěstí nakonec najde jako čtvrtá žena starého imáma, který si ji velice zamiluje – natolik, že jí dovolí i to, co v tradiční islámské rodině dovoleno není. Amina se vzdělává, účastní rozhovorů s muži – harmonie ovšem trvá jen do chvíle, než do života imámovy rodiny vtrhne krutost v podobě tlupy islámských fanatiků. Amina pak štafetu lásky a milostných vztahů předává do Evropy, Asie, Ameriky... V Himmlerově kuchařce čtenáře jeden příběh provázel bezmála celým 20. stoletím; v této knize (s poněkud potměšilým názvem Láska je věčná, dokud trvá) naopak mnoho příběhů oběhne téměř celou planetu Zemi a nakonec se poněkud nečekaně propojí v souvislý kruh osudů.

De sa montagne, Jehan Dieu de La Viguerie observe, le cœur saignant, la folie des hommes. Maître-chirurgien, moraliste et aventurier, il adore les âmes et les corps de ses semblables en un temps - nous sommes en 1545 - où l'on se plaît à les malmener au nom du Tout-Puissant. Pendant que les troupes du Roi et du Pape massacrent les vaudois de Provence, à Mérindol ou à Cabrières, un criminel en série s'acharne à voler les foies des fillettes. Le sieur Dieu enquête, soigne et redresse les torts, en méditant sur ce qu'il a appris lors de son voyage de l'autre côté de la terre. Depuis, il est hanté par les douze prophètes qui l'ont précédé. Il se prend même pour l'araignée qui s'attarda jadis sur le genou du Christ. Qui éventre les enfants ? Pourquoi le Seigneur divise-t-il au lieu de réunir ? Avec cette épopée métaphysique, Franz-Olivier Giesbert a choisi d'aller jusque dans la nuit qui hante le cœur des hommes. Et, en chemin, nous croisons des saints, des inquisiteurs, des assassins, des manichéens, des damnés et une jeune fille aux yeux verts dont s'est épris le sieur Dieu.

"Je n'ai jamais eu à chercher Dieu : je vis avec lui. Avant même que je sois extrait par des spatules du ventre de ma mère où je serais bien resté, si on m'avait demandé mon avis, il était en moi comme je suis en lui. Il m'accompagne tout le temps. Même quand je dors. C'est ma mère qui m'a inoculé Dieu. Une caricature de sainte mystique qu'un rien exaltait, des pivoines en fleur aussi bien qu'une crotte de son dernier-né, au fond du pot. Je suis sûr qu'elle avait de l'eau bénite en guise de liquide amniotique. Elle exsudait la foi".

Nella Provenza del XVI secolo, mentre le truppe del Papa perseguitano e massacrano i valdesi, qualcuno uccide e fa a pezzi fanciulle innocenti, strappando loro il fegato. Quale macabro segreto si cela dietro questi inspiegabili delitti? Chi ne è il responsabile? E perché mai Dio divide anziché unire? Messer Dieu, chirurgo, filosofo e avventuriero, deve ricorrere a tutta la sua intelligenza, al suo intuito e al suo amore per l'umanità, ma pure alla scienza e alla propria coscienza, per smascherare l'assassino e giungere alla verità. Lungo la sua tormentata indagine incontrerà santi, inquisitori, criminali, dannati... e una giovane donna dagli occhi verdi che conquisterà per sempre il suo cuore.

Êtes-vous miterrandophobe ou mitterandolâtre ? À quel sein de la République se vouer ? D'un côté, à droite pour simplifier, on en veut à Mitterrand d'avoir été trop politique, tacticien sublime ; de l'autre, à gauche forcément, on se dit floué mais émerveillé, reconnaissant mais déçu que les espérances collectives aient peu à peu disparu du discours mitterrandien. Avec le temps tout s'en va. Au fil du temps cependant c'est l'accomplissement du personnage Mitterrand qui s'opérait et non le destin de la "génération Mitterrand". À la fin de sa vie, c'est lui et l'Histoire. Franz-Olivier Giesbert n'en est pas à son coup d'essai avec Mitterrand. Depuis 1972, il a écrit plusieurs ouvrages sur François Mitterrand. Il a toujours suivi le président de près, tenant constamment à conserver et à honorer son rôle de journaliste indépendant. Après la mort du président, Giesbert décide de refondre ses ouvrages en un seul. C'est ce livre, sobrement intitulé François Mitterrand, une vie, une biographie scrupuleuse et profonde, portrait saisissant d'un personnage insaisissable. --Denis Gombert

Les destins croisés d'Elie, d'Elsa, de Lisa et de Karl dans les années 1930 en Bavière.

Rare book