Franz Olivier Giesbert Knihy

Róza, sto pět let stará dáma, vlastní v Marseille vyhlášenou restauraci „Malá Provence“, kde hostům předkládá velice originální pokrmy inspirované vším, čím si kdy prošla, všemi lidmi, které kdy potkala. Nakonec se rozhodne sepsat paměti, neboť její život byl vskutku pohnutý... Groteskní epopej, jež z toho vzejde, vypráví o kuchařce, která se nikdy ničeho jen tak nezalekla. Róza, ztřeštěná a poněkud drsná osůbka, přežila všechny možné podlosti 20. století, jímž prošla, aniž co ztratila ze své poživačnosti a chuti do života. Vedle dvou velkých lásek zakusila, co se dalo: genocidu Arménů, nacistické hrůzy, maoistické třeštění, osobní tragédie i ponížení, cestu jí křížili lidé obyčejní, i ti, kteří zasahovali do dějin: absurdní řízení osudu a její kuchařské umění ji na čas zavedly i do domácnosti vůdce SS Heinricha Himmlera. Pokaždé se ale oklepala a zase vykročila vpřed – někdy pod praporem, na němž vlálo starozákonní heslo Oko za oko, zub za zub. Na její neuvěřitelné pouti napříč bouřlivým stoletím i zeměmi ji doprovázela zvláštní bytost – mlok Theo, s nímž v těžkých chvílích rozmlouvala jako rovný s rovným. Hořce ironická kniha v duchu šibalských románů.

„Toho večera jsem se rozhodla zavést Knihu zla a zapisovat do ní jména všech škodlivých individuí, která mi přijdou do cesty. Prvním byl Robespierre.“ Mladičká pomocnice v zubařské ordinaci Lucile toho ve svých patnácti letech zažila až příliš. Velká francouzská revoluce ze dne na den ukončila její šťastné dětství v Normandii a vrhla ji do víru událostí v hlavním městě. V den, kdy pařížská lůza vyplenila královský palác, se v dusivé atmosféře všeobecné nejistoty a násilí rozhodla zasvětit život trestání všech nepravostí, na něž jí v životě budou stačit síly. A protože má velmi jemný smysl pro spravedlnost a protože ji zubařské řemeslo přivede do mimořádně zajímavých prostředí, má příležitostí ke mstě za nevinné oběti fanatismu všeho druhu víc než dost. V novém románu Franze-Oliviera Giesberta, kterého čeští čtenáři znají jako autora knih Himmlerova kuchařka a Láska je věčná, dokud trvá, sledujeme neobyčejný osud dlouhověké zubařky Lucile, který ji zavede na tři kontinenty a na křeslo jí posadí nejednu prominentní postavu historie.

Láska „běží, umírá, znovu se rodí, povznáší, snižuje, pozvedá nebo ničí, bez ustání přeskakuje z jedné bytosti na druhou, okolo zeměkoule“. Amina, mladičká dívka ze severního Mali, musí velice ztloustnout, aby se vůbec mohla provdat. Své manželské štěstí nakonec najde jako čtvrtá žena starého imáma, který si ji velice zamiluje – natolik, že jí dovolí i to, co v tradiční islámské rodině dovoleno není. Amina se vzdělává, účastní rozhovorů s muži – harmonie ovšem trvá jen do chvíle, než do života imámovy rodiny vtrhne krutost v podobě tlupy islámských fanatiků. Amina pak štafetu lásky a milostných vztahů předává do Evropy, Asie, Ameriky... V Himmlerově kuchařce čtenáře jeden příběh provázel bezmála celým 20. stoletím; v této knize (s poněkud potměšilým názvem Láska je věčná, dokud trvá) naopak mnoho příběhů oběhne téměř celou planetu Zemi a nakonec se poněkud nečekaně propojí v souvislý kruh osudů.

Set against the backdrop of post-World War II, the narrative follows Frederick Giesbert, a soldier scarred by his traumatic experiences on Omaha Beach. After marrying a French woman and relocating to Normandy, he becomes increasingly violent, impacting his relationship with his son, Franz-Oliver. The story delves into themes of trauma, paternal conflict, and the quest for understanding and forgiveness, as Franz-Oliver struggles to navigate his father's darkness while seeking his own identity.

Exploring the profound questions of mortality and faith, François Mitterrand reflects on his impending death and the possibility of viewing it as a new beginning rather than an end. His poignant thoughts serve as a powerful testament to his beliefs and experiences, inviting readers to contemplate the nature of life and death without the comfort of faith. This introspective work delves into the complexities of human existence and the acceptance of one's fate.

"Je n'ai jamais eu à chercher Dieu : je vis avec lui. Avant même que je sois extrait par des spatules du ventre de ma mère où je serais bien resté, si on m'avait demandé mon avis, il était en moi comme je suis en lui. Il m'accompagne tout le temps. Même quand je dors. C'est ma mère qui m'a inoculé Dieu. Une caricature de sainte mystique qu'un rien exaltait, des pivoines en fleur aussi bien qu'une crotte de son dernier-né, au fond du pot. Je suis sûr qu'elle avait de l'eau bénite en guise de liquide amniotique. Elle exsudait la foi".

Êtes-vous miterrandophobe ou mitterandolâtre ? À quel sein de la République se vouer ? D'un côté, à droite pour simplifier, on en veut à Mitterrand d'avoir été trop politique, tacticien sublime ; de l'autre, à gauche forcément, on se dit floué mais émerveillé, reconnaissant mais déçu que les espérances collectives aient peu à peu disparu du discours mitterrandien. Avec le temps tout s'en va. Au fil du temps cependant c'est l'accomplissement du personnage Mitterrand qui s'opérait et non le destin de la "génération Mitterrand". À la fin de sa vie, c'est lui et l'Histoire. Franz-Olivier Giesbert n'en est pas à son coup d'essai avec Mitterrand. Depuis 1972, il a écrit plusieurs ouvrages sur François Mitterrand. Il a toujours suivi le président de près, tenant constamment à conserver et à honorer son rôle de journaliste indépendant. Après la mort du président, Giesbert décide de refondre ses ouvrages en un seul. C'est ce livre, sobrement intitulé François Mitterrand, une vie, une biographie scrupuleuse et profonde, portrait saisissant d'un personnage insaisissable. --Denis Gombert

Les destins croisés d'Elie, d'Elsa, de Lisa et de Karl dans les années 1930 en Bavière.

Experte en amour, pâtisseries et chansons de troubadour, Tiphanie dite Belle d'amour a été l'une des suivantes de Saint Louis et a participé, en première ligne, aux deux dernières croisades en Orient. Mais sa vie, qui aurait pu être un conte de fées, tourne souvent au cauchemar. Jetée très jeune sur les chemins du royaume après la condamnation à mort de ses parents, elle est réduite en esclavage à Paris d'où elle s'échappe pour répondre à l'appel des croisés, s'embarquer vers la Terre sainte et entamer un voyage d'initiation. Grâce à ses talents de guérisseuse, elle gagnera la confiance du roi avant d'apprendre auprès de lui l'Islam, la guerre et beaucoup d'autres choses. Épopée truculente et pleine de rebondissements, Belle d'amour raconte un destin de femme mais aussi le Moyen Âge au temps des croisades. Une époque qui rappelle beaucoup la nôtre: politique et religion s'y entremêlent pendant que l'Orient et l'Occident se font la guerre au nom de Dieu.