Eva Althammer-Švorčíková psala svůj česko-německý vzpomínkový román v posledních letech života a vlastně původně pro své vnuky. Další impulz jí dala vzpomínka jejího někdejšího žáka Josefa Škvoreckého, otištěná v almanachu gymnázia v Náchodě vydaném ke stému výročí založení školy: Škvorecký tam o ní hovoří jako o své dávné „Haßliebe“… Pod rukama jí ovšem vznikl neobyčejně zajímavý dokument o česko-německých vztazích, tak jak se odehrávaly v rovině obyčejného života v českém pohraničí i jinde v 19. a 20. století. Traumaty zatížená tematika je tu vyprávěním vědomě odlehčena – a snad tím víc vystupuje do popředí její tragika. Každodenní život se nevejde do schémat zlých Němců a hodných Čechů nebo hodných a nevinných Němců a zlých Čechů, jak se o to pokoušely – a stále ještě občas pokoušejí – obě strany.
