Když zabloudíte v lese, když se ocitnete na nebezpečném úseku v horách, anebo když vám vypoví auto uprostřed rušné křižovatky, tak je to adrenalin. Když se umíte dívat kolem sebe a vnímáte zázraky přírody, je to také adrenalin. Život si s námi pohrává, ale je úžasný. V této knize autorka popisuje více čí méně adrenalinové prožitky ve svém běžném životě i na svých cestách, toulkách, které provozuje často a ráda.
učebnice češtiny jako druhého/cizího jazyka 15+
Autorka žije zvláštní život. Dalo by se říct, že má tři domovy. Jeden v nejvýchodnějším cípu republiky v moravskoslezských Beskydech na rozhraní Moravy, Slovenska a Polska, kde strávila nejpodstatnější část svého života a vychovala děti. Poté ji osud zavál o více jak čtyři sta kilometrů dál, když si nedaleko Prahy našla práci i bydlení. A mezi těmito dvěma místy, přibližně uprostřed, se nachází její rodný kraj v Jeseníkách. Díky tomu a častému pendlování po cestách nemá nouzi o různorodé zážitky, příhody a trapasy, se kterými se ráda podělí se zvědavými čtenáři.
Příběhy v této knize jsou posbírané střípky autorčiných osobních prožitků, pocitů a různých zažitých situací v odstupu asi čtyř desítek let. Během těch let měnila zaměstnání i místo pobytu, pohybovala se i bydlela na místech vzdálených od sebe přes čtyři stovky kilometrů. Volně navazuje na předchozí dílo „Život je krásný, ale poťouchlík.“
Moje slovenská babička byla originál, jaký se hned tak nevidí. Zažívala zvláštní příhody, někdy přímo dobrodružné, jindy moc hezké, úsměvné, veselé i dojemné. Prožila dvě války a z každé si něco odnesla. Přišla o manžela, pohřbila několik dětí, poznala obrovskou chudobu, a přesto ji to nezlomilo. Život brala v dobrém i zlém, s nadhledem i humorem. Snažila jsem se za pomoci vzpomínek - mých i mé maminky a sestry zachytit tyto neopakovatelné okamžiky, které stálo za to zaznamenat.
Dílo volně navazuje na předchozí autorčinu knihu „Příběhy mojí babičky.“ Babička byla velmi originální, hodně toho prožila a vychovala sama sedm dětí. Tato kniha vypráví o osudu její nejmladší dcery, která to v dětství neměla vůbec lehké. Nejen ona, ale i celá její rodina a všichni okolo žili v době druhé světové války, kterou prožívali velice intenzivně. Teprve po válce se na dívku usmál osud v podobě… Ale více se dovíte v této knize.
Jednou se tam ocitneme všichni. Tam na konečné stanici. Ať chceme nebo nechceme. Spousta lidí si to nechce připustit. Jsou ještě mladí, zdraví, připadá jim, že je to hrozně daleko. Jiní už se přibližují, ale zakazují si na to myslet. A další, a je jich spousta, nemají srdce. Já nechci, abychom se báli stáří. Chtěla bych jen, abychom pochopili. A abychom se naučili dívat na stáří s úctou, respektem, ohleduplností a empatií. Proto jsem se rozhodla napsat příběhy, které se mě hluboce dotýkají. Příběhy ze života podané tak, aby nikoho nezranily, neublížily a aby v nich nikdo nepoznal sebe nebo svého blízkého. Příběhy staroušků, kteří z různých důvodů museli dožívat své poslední roky, měsíce, dny a hodiny mimo domov. Jakákoliv shoda jmen je čistě náhodná.