Pavla Nejedlá Pořadí knih

Vývojovou fázi „To je moje!" musí překonat snad všechny děti. Majetnické období se některých drží déle a houževnatěji než jiných. Ať už se tomuto nepříjemnému jevu chcete vyhnout, konečně se ho zbavit, či se na něj s předstihem připravit, knížka švédské autorky Klary Perssonové s lakonickým a výmluvným názvem Moje! vám přijde vhod. Se seversky přímočarým přístupem je bránění vlastních věcí dovedeno do absurdna: „Moje veverka. Moje vláčky. Moje postel. Moje maminka!" Může se to zdát úsměvné, ale věřte, že je to autentické. Pro nikoho není úplně snadné se rozdělit. Ale na druhou stranu zase není nutné dělit se o všechno. Něco je skutečně moje, záleží mi na tom a nechci, aby se to rozbilo. Je skvělé, když to dokáže pochopit i rodič. Ale něco je zase naopak dobré sdílet, protože pak je to větší zábava. Na těchto elementárních poznatcích stojí celé společenské systémy. Ilustrátorka Charlotte Ramelová se geniálně postarala o to, aby jejich podstatu pochopilo i tříleté dítě.

Kdo je dobrý a kdo je zlý? Pozná se to navenek? I takovéto závažné otázky řeší Jonáš a Nenáš ve zdánlivě jednoduché knížce s podtitulem Zloděj na útěku. Jonáš a Nenáš jsou jako den a noc — každý úplně jiný. Přesto jsou to nejlepší kamarádi, jak jsme se již přesvědčili v první knize jejich dobrodružství. Už víme, že někdy je dobré umět říct NE a že komunikace je základem soužití mezi lidmi. V novém příběhu se zábavnou formou posuneme zase o kus dál. Když se totiž kamarádi setkají tváří v tvář se zločinem, může být Jonášovo bezhlavé přitakávání extrémně nebezpečné. Na modelových situacích můžou děti nanečisto prožít dramatické okamžiky a uvažovat nad tím, kde se asi stala chyba. Pomůžou Nenášovi vymyslet, jak z patálie ven, a hlavně se s těmihle dvěma svéráznými chlapíky znovu zasmějí. Moderní norská klasika je přeložená do spousty jazyků — její poselství je totiž obecně srozumitelné a v překladu se neztrácí díky jednoduchým ilustracím. A v jednoduchosti je, jak známo, síla.

I obyčejná díra v zemi může být kouzelný svět. Tak opatrně s tím bagrem a betonem! Za tělocvičnou je veliká jáma. Někdo ji tam kdysi vybagroval a tak vznikl Ďolík. V Ďolíku se dá šplhat po kořenech, válet sudy, hrabat tunely… Děti Ďolík milují. Dospělým ale nevzhledná díra v zemi už dávno leží v žaludku. Copak nestačí hřiště? Při tomhle divočení se dřív nebo později někdo leda tak zraní! Jak se ale má malý člověk dozvědět něco o různorodém světě, a hlavně o fungování a limitech vlastního těla, když ho nejčastěji venčíme na vymezených plochách, kde si nemůže ani odřít koleno? Tahle obrázková knížka je od začátku až do konce psaná z perspektivy dítěte. Nenajdete tu žádný didakticky zdvižený prst mezi řádky, jen autentické prožitky. Nadšení, činorodost, zklamání, revoltu… Rozhodně ale ne rezignaci — ta je dětem naprosto cizí. Dítě je zázračný tvor, který se umí tvořivě přizpůsobit neustále se měnícímu světu, a přitom vůbec netuší, jaké heroické výkony tím podává. Inspirujme se! V téhle turbulentní době se nám to může jedině hodit.

Kdopak to bydlí v kouzelných brlůžcích? Nakukovat oknem se nemá, ale do těchhle domácností je koukání dovoleno. V zelné hlávce například máma koza zadělává na chleba. Ale ouha! Chybí jí kvásek. Kůzlátko honem vyráží k sousedům sehnat nový. Přidejte se k němu a navštivte všechny brlůžky v okolí! Kdo asi obývá tuhle muchomůrku? Kdo má pelíšek v dýni a kdo bydlí ve spadlém žaludu? A hlavně, kdo najde ve spíži kvásek na chleba, aby kůzle nepřišlo domů s prázdnou? Popusťte uzdu fantazii a nechte se okouzlit. Brlůžky odteď uvidíte úplně všude!

Jeden říká na všechno „jo“, druhý říká na všechno „ne“. Můžou být vůbec dva lidé rozdílnější než Jonáš a Nenáš? A přesto jsou to nejlepší kamarádi. Jejich soužití pod jednou střechou sice jednoho dne ztroskotá, ale věčně usměvavému Jonášovi začne bručoun Nenáš chybět. Jak ovšem přimět někoho, kdo na všechno říká „ne“, aby s vámi něco podnikl? Musíte na něj vymyslet fintu: ptát se ho tak, aby „ne“ vlastně znamenalo „jo“. Na společném výletě se pak ukáže, že umět říct v rozhodující chvíli „ne“ vám může zachránit nejen spoustu nervů, ale někdy dokonce i život. Úspěch série, která v Norsku čítá už šest samostatných knížek, tkví ve snadno čitelné vizuální formě, která navzdory své jednoduchosti nese silné poselství, srozumitelné i těm nejmenším. Knihy se staly předlohou animovaného seriálu norské televize i divadelních představení. Sklidily prestižní literární ocenění a překládají se do mnoha jazyků.

Bjorn Belto je zpět – tentokrát v norské vesnici Juvdal. Roku 1708 je poblíž juvdalského sloupového kostela nalezena mrtvola okultisty Conrada Krämera. Roku 1963 je z věže místního nového kostela svržen kaplan Pontius Fjeldberg. ¬ A v roce 2015 je během práce na knize o obou vraždách zabit novinář Daniel Lyche. Bjorn Belto je do Juvdalu povolán jako expert na historické otázky, protože v jádru záhady se vynořuje tři tisíce let stará babylonská maska a magický středověký obrazec Boží pečeť.

CLUE znamená v angličtině stopu v policejním vyšetřování. Je to také název detektivní série pro mladé čtenáře ve věku 9–14 let. A konečně je to i složenina z počátečních písmen jmen hlavních hrdinů série: Cecílie, Lea, Une a psa Egona. Jedno z nejluxusnějších zlatnictví v Norsku bylo vykradeno. Kromě zlata a drahocenných šperků zmizely i vzácné maltézské hodiny. Zloději byli dopadeni, ale cenné hodiny se nenašly. Pak jeden z lupičů uprchne z vězení a jeho stopy vedou až do Škunerové zátoky. Cecílie, Leo, Une a Egon musejí společně rozmotat případ plný otazníků. Nechybí ukrytý deník, tajemný klíč, záhadná mapa, podivná noční návštěva a podzemní labyrint chodeb. Celým příběhem se, jako ostatně v celé sérii, proplétá filozofické téma podané zajímavým a lehce přístupným stylem. V tomto díle si autor jako leitmotiv zvolil téma času. Hlavní hrdinové budou během svého pátrání po vzácných hodinách přemýšlet a debatovat o tom, co to čas vlastně je, proč je tak neuchopitelný a jak ho lze promarnit či naopak využít co nejsmysluplněji.

Bjorn Belto zažívá bolestnou ztrátu – Victoria, jeho kolegyně, nejbližší přítelkyně a přední profesorka středověké archeologie, umírá na mozkovou příhodu. Zanechá mu dopis a v něm klíč. A vzkaz, který nedává smysl. Nedlouho nato ho navštíví Rebecca, jejíž otec zmizel v roce 1978 během vykopávek v izraelském Kafarnau. Rebecca ho chce najít, zjistit, co se tenkrát stalo. V Izraeli tou dobou pobývala i Victoria – a Bjorn začíná tušit souvislosti. Netuší však, jak zásadní odhalení ho čekají na cestě za pravdou, která otřese vším, o co se opírá kulturní svět západní civilizace. Pravdou o jeho klíčové postavě: o tom, kdo vlastně byl Ježíš.

David ztratil paměť. Prostřednictvím inzerátu v novinách vyzve všechny, kdo ho znají, aby se mu pokusili vrátit vzpomínky. Ozvou se tři lidé z jeho minulosti – kamarád z mládí, nevlastní otec a bývalá přítelkyně. Začnou se rýsovat tři verze jeho života. Každá je jiná a více než o Davidovi vypovídá o svém vlastním pisateli. Ve třech oddělených příbězích kroužíme kolem hlavní postavy, jejíž obraz se nám postupně skládá. Absence jakéhokoliv měřítka objektivity vyústí zákonitě v to, že výsledkem nebude jasná (a plochá) portrétní fotografie, ale spíš trojrozměrný, byť mírně rozostřený pohled skrz 3D brýle. Všechny tři románové perspektivy jsou silně ovlivněny mezními situacemi, ve kterých se lidé z Davidovy minulosti právě nacházejí. Tiller mistrně zachycuje patologii rodinných vztahů, destruktivní partnerskou komunikaci i pocity vyhoření, tak bolestně známé limity současného života. Za román Kroužení autor obdržel Cenu Evropské unie za literaturu.