Petr Kropotkin

Ruský revolucionář a publicista, geograf a geolog a zároveň jedním z předních ruských anarchistů a jeden z prvních zastánců a teoretiků anarchokomunismu. Vzhledem k jeho knížecímu titulu a jeho důležitosti jako anarchisty byl koncem 19. a začátku 20. staletí nazýván „Anarchistický kníže“. Oscar Wilde ho nazval „novým Kristem přicházejícím z Ruska“. Podílel se také jako přispěvatel do 11. vydání Encyclopædie Britannica z roku 1911.

Narodil se v rodině starobylého knížecího rodu, měl staršího bratra Alexandra. Měl bratrance Dmitrije, který byl později zavražděn revolucionářem Grigorijem Goldenbergem. V 15 letech nastupuje na studia v prestižní aristokratické vojenské akademii, do Pážecího sboru v Petrohradu, po jehož dokončení se stal komorníkem cara Alexandra II. V roce 1868 získal důstojnickou hodnost a odešel sloužit k Amurskému kozáckému vojsku. Poté v roce 1862 odjíždí na pět let na Sibiř, kde se zabývá vědeckou a společenskou činností (účastní se geografických expedicí). Určuje směr, kterým se táhnou základní horské masivy Asie, tj. od jihozápadu na severovýchod. Poté vystupuje s hypotézou, jejíž základem byla myšlenka o dávném zalednění celé Evropy. Roku 1867 odjíždí do Petrohradu, kde nastupuje do zaměstnání na univerzitě, a o rok později je zvolen členem Ruské geografické společnosti. Roku 1872 se po cestě do Švýcarska se v Jurské federaci setkává s následovníky svého krajana Michaila Bakunina a přechází na pozice anarchismu, s Michailem Bakuninem se však nikdy nesetkal. Po návratu do Ruska se věnuje anarchistické propagandě, vstupuje do kroužku „čajkovců“, po jehož zničení je zatčen a uvězněn v Petropavlovské pevnosti. V roce 1867 uskutečnil útěk z vězeňské nemocnice a prchl do zahraničí. Během 40 let v exilu se z něho stal jeden z nevýznamnějších činitelů anarchistického hnutí - vystupuje na schůzích, účastní se kongresů anarchistické Internacionály a veřejných akcí, píše propagační publikace a zakládá noviny. Vstupuje do První internacionály v roce 1872. Roku 1881 je pro své aktivity vyhoštěn ze Švýcarska. Dva roky na to je, ač nevinen, odsouzen k pěti letům vězení, ale v roce 1886 je pod tlakem veřejnosti předčasně propuštěn a odjíždí do Anglie. V následujících letech vycházejí jeho nejznámější díla jak z oblasti vědy (především geografie) tak i anarchistické teorie. Od roku 1892 přispívá po deset let do anglického periodika Nineteenth Century do rubriky Recent Science, kterou před ním vedl Thomas Henry Huxley. Po únorové revoluci 1917 se vrací do Ruska, avšak jeho působení na ruský lid je brzy omezeno bolševickou vládou – je vystěhován z Moskvy do Dimitrova. Ve svých dopisech se ještě snaží varovat dělníky v Evropě před bolševickou diktaturou – ale marně. Záhy na to umírá. Jeho pohřeb se stává s Leninovým povolením posledním hromadným shromážděním anarchistů v Rusku až do rozpadu Sovětského svazu.