David Mitchell Knihy

Okinawa, Tokio, Hong Kong, Mongolsko, Petrohrad, Londýn a nakonec New York. Na této cestě můžeme s členem japonského kultu Óm Šinrikjó spoluprožívat jeho pocity po plynovém útoku v tokijském metru, potkáme se s podloudným mongolským obchodníkem a petrohradským zlodějem, brutálně zneužívanou mladou Číňankou či zklamaným irským vědcem. Jednotlivé příběhy na sebe často až s téměř nepostřehnutelnou jemností navazují a vzájemně se překrývají a nabízejí tak čtenářský zážitek, jaký David Mitchell předvedl ve svém vrcholném díle – Atlasu mraků.

Román o devíti částech. Lehce fantasmagorické postmoderní povídky na sebe velmi volně navazují, aby se v závěru knihy spojily v jeden příběh. Okinawa, Tokio, Hong Kong, Mongolsko, Petrohrad, Londýn a nakonec New York. Na této cestě můžeme s členem japonského kultu Óm Šinrikjó spoluprožívat jeho pocity po plynovém útoku v tokijském metru, potkáme se s podloudným mongolským obchodníkem a petrohradským zlodějem, brutálně zneužívanou mladou Číňankou či zklamaným irským vědcem. Jednotlivé příběhy na sebe často až s téměř nepostřehnutelnou jemností navazují a vzájemně se překrývají a předávají čtenáři autorův logicky skvěle promyšlený souvislý příběh o stavu současného světa.

Představte si říši, která se už několik staletí izoluje od okolního světa. Žádný cizinec nesmí vstoupit na její území, nikdo ji nesmí opustit. A přesto se otevře malé okno do této pevnosti: umělý, zdí obehnaný ostrov obývaný hrstkou evropských obchodníků. Ta země se jmenuje Japonsko, přístav Nagasaki a ostrov Dedžima, píše se rok 1799. Právě tam umístil David Mitchell svého hrdinu, mladého úředníka Jacoba de Zoeta, který doufá, že nalezne své štěstí. Namísto toho jej osud vžene do divokého dobrodružství: Zamiluje se do Japonky Orito, dcery samuraje a porodní báby. Jenže jednoho dne zemře Oritin otec a Orito zmizí. Objevují se zvěsti, že byla prodána do otroctví. Jakob vyráží hledat Orito a na nebezpečné pouti je sváděn z cesty lží, zradou a vraždami. 1000 podzimů Jacoba de Zoeta je obdivuhodně vystavěné umělecké dílo: historický román s exotickým nádechem, úžasnými zápletkami, děsivými námořními bitvami a množstvím postav.

Nedobrovolný cestovatel plavící se v roce 1850 přes Tichý oceán, vyděděný skladatel obstarávající si nejisté živobytí v Belgii mezi 1. a 2. světovou válkou, ambiciózní novinářka píšící v Kalifornii v dobách, kdy tam byl guvernérem Ronald Reagan, ješitný nakladatel ukrývající se před věřiteli ze zločineckého podsvětí, geneticky modifikovaná jídlonoška čekající na smrt a Zachry, mladý ostrovan zažívající soumrak vědy a civilizace – to jsou vypravěči Atlasu mraků, kteří odkudsi z potemnělých chodeb dějin slyší dozvuky ostatních příběhů. Každý záchvěv ozvěny více či méně pozměňuje jejich vlastní osudy.

Autorovo „venkovské retro“ z časů prvních lásek, vinylů a videoher v maringotkách, kdy se všechno zdálo daleko větší, je především subtilním a působivým portrétem dospívání, na jehož prožitku nic nezmění ani válka o Falklandy. Na počátku románu, který se odehrává v době od ledna 1982 do ledna 1983, hrdina zničí nenahraditelné hodinky po dědečkovi, a spouští tím řetězec událostí, v němž autor opět předvede mistrné spředení zápletky. Ze soukromých bitev oněch třinácti měsíců, které jsou pro jeho rodinu tak významné, vychází Jason zralejší i zrazenější. Určitě však s kouzelnými pocity „umělce v jinošském věku“, o jakých psali už James Joyce nebo Alain Fournier, poněvadž David Mitchell ani v „klasičtější“ poloze nezůstal nic dlužen invenci nejtalentovanějšího anglického prozaika své generace.

Nejnovější román Davida Mitchella je samostatným příběhem a zároveň pokračováním jeho „nadrománu“. Děj se odehrává v šedesátých letech a zkoumá dospívání. Utopia Avenue není jen portrétem hudební scény v Soho na přelomu 60. a 70. let, ale i otázkou, odkud se berou autorské nápady a jak putují světem. Autor v jednom rozhovoru přiznává, že spisovatelé závidí hudebníkům přímý kontakt s publikem a okamžité ocenění. V románu sledujeme vzestup a pád hudební skupiny Utopia Avenue, „nejpodivnější britské kapely, o které jste v životě neslyšeli“. První část zachycuje jejich úspěch a popularitu, ale ukazuje i skrytou tvář slávy: ambice, poraněné duše a lidské ztráty. Muzikanti čelí napětí mezi požadavky publika a osobními obavami. Láska přichází a mizí, smrt přichází nečekaně, ale puzení k hudbě zůstává silné. Styl románu je záměrně snadný a čtivý, s pozoruhodným smyslem pro detail. Mitchell se jako vždy zabývá myšlenkou určujícího setkání, kdy se zdánlivě náhodné okolnosti ukazují jako klíčové pro osobní osudy i celkové vyprávění.

Románová pocta Haruki Murakamimu. Druhý román Davida Mitchella líčí příběh Eidžiho Mijakeho, venkovského chlapce z malého ostrůvku na jihu Japonska, který přichází do Tokia hledat svého nikdy nepoznaného otce. Musí se přitom vypořádat s nejrůznějšími nástrahami – od čiré velikosti a anonymity Tokia přes zášť neznámých příbuzných a žoldáků jakuzy až po bezbřehost vlastní fantazie. Pokud totiž Eidži právě nepátrá po otci, neskrývá se před gangstery nebo nečte deníky svého prastrýce, podléhá barvitým denním snům. Kombinace jeho představ s usilovným blouděním po přelidněné metropoli vytváří pozoruhodně mnohovrstevnatou románovou mozaiku, v níž Mitchell uplatňuje vtip, smysl pro parodii a svoji typickou jazykovou tvořivost.

Když nastane přesně ta správná chvíle, objevíte v úzké uličce lemované cihlovou zdí, jen kousek od obyčejné anglické hospody, vchod do neobyčejného domu. Cizí člověk vás tam osloví jménem a pozve vás dovnitř. Zpočátku se vám nebude chtít odejít. Později zjistíte, že odejít nemůžete. Každých devět let tam jeho obyvatelé – podivní sourozenci – pozvou někoho, kdo je odlišný nebo osamělý: přechytralého puberťáka, nedávno rozvedeného policistu, plachou univerzitní studentku. Co se však v domě opravdu děje? Pro ty, kdo to zjistí, je už příliš pozdě… Složitě propracovaný román rozkročený přes pět desetiletí, od konce sedmdesátých let do současnosti, který přeskakuje z jednoho žánru do druhého a ozlomkrk se řítí k ohromujícímu závěru, vás vtáhne do pozoruhodného světa, kde starý příběh o strašidelném domě dostává nový rozměr – jaký si dokáže vymyslet pouze David Mitchell.

Patnáctiletá Holly po zuřivé hádce s matkou zabouchne dveře za svým starým životem. Když nyní prochází anglickým venkovem, podivná setkání a souhry náhod přetvářejí její realitu tak, až se začne podobat oživlé noční můře. Neboť Holly upoutala pozornost skupinky nebezpečných mystiků – a jejich nepřátel. A právě osud Holly Sykesové je tmelem spojujícím příběhy dalších protagonistů Hodin z kostí – studenta z Cambridge, který usiluje o bohatství a vliv, rozpačitého otce, jenž si připadá naživu, pouze když podává zpravodajství z okupovaného Iráku, spisovatele středního věku, jenž truchlí nad svým vyhnanstvím ze žebříčku bestsellerů –, kteří všichni sehrají roli v nadpřirozené neviditelné válce na okrajích našeho světa. Ze středověkých švýcarských Alp přes australskou buš devatenáctého století a hotel v Šanghaji až do výstavného domu na Manhattanu v blízké budoucnosti a na postapokalyptický irský venkov se jejich příběhy rozvíjejí a spojují v okamžicích jak každodenních, tak téměř zázračných. Hodiny z kostí tvoří kaleidoskop plný výrazných postav a možných světů, který přímo prosí o to, abychom ho rozebrali a opět poskládali dohromady.