Autor Nového synaxáře kyjevského se inspiroval tzv. Kyjevskopečerským paterikem, sborníkem legend o životě svatých otců Kyjevského kláštera 13. století a na jeho základě vytvořil své vlastní vyprávění o slavných mniších tohoto příbytku pokory. Dvanáct kapitol tohoto románového apokryfu líčí dvanáct životních osudů známých postav starobylého Kyjevského kláštera. Nejde o historicky věrohodný popis středověkého klášterního života, i když vnější i vnitřní psychologická pravděpodobnost je tu do jisté míry zachována. Každý příběh je podobenstvím, v němž se prolínají fantastické motivy s obrazy reálného života. Celek je dílem vypravěče, mnicha Simeona, jehož osobou jsou jednotlivé kapitoly spojeny a který ztělesňuje autorovy představy o charakteru a smyslu umělecké tvorby a posléze i o smyslu života vůbec.
