Soubor deníkových próz s názvem Stmívá se… obsahuje zápisy spojené s autorovým pobytem v protialkoholní léčebně Lnáře. Jde o relativně homogenní část víceméně fluidního souboru záznamů z doby před léčbou a po ní. Nedílnou součástí knihy je osm vložených autorských ilustrací.
V autobiografické próze popisuje básník, meteorolog a tulák Roman Szpuk své výpravy do lesů Šumavy. Vydává se na bouří bičovanou rozhlednu na vrcholu Boubína, na zimní přechod Basumského hřebene nebo za říjícími jeleny. Potkává se s lidmi z okraje společnosti, často však s vnitřním bohatsvím. Deníky prokládá krátkými básněmi – haiku a doplňuje je fotografiemi, pořízenými vlastnoručně vyrobenou camerou obscurou. Kniha byla nominována na Cenu Josefa Škvoreckého. Druhé vydání je rozšířeno o texty z roku 2018.
Kniha haiku šumavského básníka a tuláka s ilustracemi Jana Chaloupka. Autor zachycuje přítomné okamžiky čistým pohledem, který nic nesoudí, jen se snaží porozumět. Dívá se raději jinam, než kam se upírá pozornost davu. Rozsáhlou sbírkou básní prostupuje souznění s přírodou a krása pomíjivosti.
Silná autobiografická výpověď Romana Szpuka, básníka, meteorologa, jednoho ze samotářů z knihy Raději zešílet v divočině. Soubor veršů ze třinácti plodných let doprovází autor téměř 40 ilustracemi malovanými přírodním uhlem. Celkem 11 oddílů odhaluje intenzivní básníkova životní období, často inspirované jeho pobytem na Šumavě.Podobně jako u většiny Szpukových děl i zde platí, že se s touto knihou budete muset vyrovnat. Vstupujete totiž někomu do duše. Najednou dýcháte chladný šumavský vzduch, vydechujete páru, došlapujete mezi byliny, z nichž každá nese jméno, hledíte na vrchy, jež básník umí pojmenovat česky, německy i lokálním slangem, ocitnete se uprostřed milostného poryvu i ve vánici, anebo jen v přítomném okamžiku bezelstně vnímáte přírodu a život kolem. Někdy si po třetím čtení řeknete: „Heuréka, přišel jsem na to!“ a jindy hned na první dotek verše víte: „Ano, je to silné a přesné.“
Haiku od českých a slovenských autorů. Editoři k novému výběru českých a slovenských textů přistupovali s největší obezřetností a snahou udržet laťku kvality velmi vysoko. V knize tak na vás kromě výjimečných autorů formy haiku čeká i velké množství precizně zpracovaných témat, jako je pomíjivost, pokora, introspekce, hluboký smysl pro detail, ale též jazykový humor a situační komika. Samotný název, pocházející z textu Jakuba Zemana, není jen odkazem na tradiční téma, ale nese i symbolickou hodnotu, jeho citlivá nostalgie a víra ve vliv lidského díla nám připomínají osobu významného českého teoretika a překladatele haiku Antonína Límana, jehož památce je kniha věnována. Haiku je citlivý lyrický útvar s filozofickým přesahem a má schopnost měnit pohled na svět kolem. Ať i vám každé haiku poodhalí kousek něčeho nového a přiměje vás k pozastavení se nad krásou obyčejných věcí.
V rozsáhlé autobiografické próze Klika byla vysoko popisuje básník, meteorolog a tulák Roman Szpuk část svého života, strávenou zejména v lesích Šumavy. Představuje se jako vnímavý pozorovatel obyčejných, a přitom fascinujících detailů, které zůstávají ostatními neobjevené. Bohatým a hutným jazykem přibližuje svět mezi rostlinami a zvířaty, který je většině lidí vzdálený. Zároveň však žije ve všední realitě, otevřeně popisuje návštěvy nemocné matky a starých lidí upoutaných na lůžka. Setkává se s tuláky, samotáři a blázny, modlí se, spí venku, prochází lesem za každého počasí. V jeho autentických deníkových záznamech znovu ožívá tradice romantiků, poutníků, hledačů a rozervanců. Text plyne svobodně jako Szpukova milovaná oblaka a jer prokládán krátkými básněmi – haiku. Knihu doplňují autorovy fotografie, pořízené vlastnoručně vyrobenou camerou obscurou.
Povídkový soubor Kunderion charakterizují vtipný sarkasmus, ale i společensko-kritický tón (např. Fronta na vlažný pivo, Dodekameron), které zdařile vyvažuje humor, ironický odstup vypravěče, ale i patřičná dávka melancholie, zastavení v kunderovském „lyrickém věku“ (např. Něco z Jedůvky). Knihu podbarvují odkazy na texty slavnějšího kolegy z Paříže (např. Poslední láska směšného pána), především ale je o potřebě, hledání i ztrácení lásky, o vzájemném protínání i míjení, jak jsme toho byli svědky v předešlé Radově próze Promiskuitní večírek, na kterou Kunderion svým uspořádáním, názvem i atmosférou jednotlivých povídek volně navazuje.
V souboru deníkových záznamů A zavaž si tkaničky se Roman Szpuk obrací k šumavské krajině a přírodě, pozoruje dění v okolí a zachycuje drobné každodenní příběhy. Podobně jako ve své předchozí knize Chraplavé chorály (Stehlík, 2013), která byla nominována na Cenu Josefa Škvoreckého, i zde naplno odkrývá nevšední niterný pohled na svět. Bohatým jazykem rozvíjí klasické literární postupy, jakými jsou deníkové záznamy či básně v próze. Tulák Szpuk v sobě nezapře romantického rozervance a citlivého básníka. Skrze výtvarné, hudební, teologické i meteorologické termíny reflektuje silné okamžiky v divoké přírodě, kam vyráží v jakémkoliv počasí a roční době. Zaměřuje se na tišší a hlubší stránku lidského bytí. Básníka (vypravěče) provází celou knihou nejčastěji dítě (Dominik) a blázen (Zdeněk). Děj se odehrává převážně ve Vimperku a okolí, na meteorologické stanici Churáňov a v Teplicích.
