Jana Tichá Pořadí knih

Texty dvanácti autorů a autorek ukazují šíři záběru současné krajinářské architektury a bohatství kontextů, v nichž se uplatňuje. Hlavními tématy jsou vztah ekologie a estetiky, krajinářská architektura v kontextu soudobé vizuální kultury, ale také v kontextu sociálních proměn současné metropole a různých životních způsobů jejích obyvatel. Mezi hlavní výzvy dneška patří transformace někdejších průmyslových areálů a zbytkových území, pro něž se vžilo označení městská divočina, ale i příměstských krajin. Nalezení nové role pro tato území a jejich začlenění do každodenního života lidí i do životních cyklů přírody je velkým úkolem současné krajinářské architektury. Je to úkol o to těžší, že při jeho řešení nelze spoléhat na historické vzory a je zapotřebí hledat křehkou rovnováhu mezi architektonickou formou a ekologickou zodpovědností.

Podtitul ...její geneze a identifikace na počátku třetího tisíciletí (na příkladech z Rožnovska, Valašskomeziříčska a Vsetínska). Víte, že se vánoční koledování na Valašsku neobejde bez ščastikování? Kdo se skrývá za tajuplným pohřebenářem? Kdy a jak byste hledali poklady v radhošťských ďúrách? Pochutnali byste si na svatodušní škračenici? Komu se nehodí jánské pluty? Při kterých slavnostech staří Valaši obřadně stínali berana? Proč se na Dušičky plnily lampy namísto oleje máslem?... Odpovědi na tyto a mnohé další otázky nabízí nová kniha vydaná Národním muzeem v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Monografie etnoložky, religionistky a kurátorky sbírek Jany Tiché představuje výroční obyčejovou a obřadní kulturu moravského Valašska. V kapitolách věnovaných výročních zvykům, obyčejům a slavnostem celého kalendářního roku se prostřednictvím vybraných příkladů z Rožnovska, Valašskomeziříčska a Vsetínska seznámíme nejen s jejich historickou podobou, ale i soudobými pozůstatky v kontextu proměňující se společnosti; tedy mimo jiné také vlivu dnes již zaniklého světa převážně pasteveckého obyvatelstva horských oblastí Moravy s odlišnou kulturní a sociální diferenciací. V knize sledujeme jejich vývoj, přeměny, často i zánik.

Vranečkova kronika představuje cenný rukopisný pramen přibližující dění na severovýchodní Moravě v průběhu v 18. a 1. poloviny 19. stol. Kroniku začal psát v roce 1725 učitel v Zašové u Valašského Meziříčí Jan Bartoloměj Vranečka, po jeho smrti pokračovali jeho synové a posléze další generace autorů (poslední zápis je datován rokem 1847). Na stránkách kroniky jsou zaznamenány příběhy spojené s úctou k zázračnému obrazu Panně Marii Zašovské, zdejším poutním místem a založením kláštera trinitářů. Vranečkovy zápisy jsou zajímavým příspěvkem k poznání barokní zbožnosti i životní reality obyvatel regionu v rozmezí 150ti let. Edice Vranečkovy kroniky doplněná o letopisné zápisy a popis poutě do Říma dalšího zašovského učitele Františka Demla je opatřena úvodními studiemi, komentáři a poznámkami.

Výstavní katalog přibližuje architektonickou tvorbu brněnského atelieru RAW (Tomáš Rusín a Ivan Wahla). Prostřednictvím fotografií a stručných textů představuje tvorbu ateliéru z let 2009-19

Antologie tří editorů předkládá českým čtenářům překlady 161 textů významných architektů euroamerické sféry, a to převážně z období po druhé světové válce. Není strukturovaná podle témat, texty jsou v ní řazeny, jak šly za sebou v chronologickém pořádku. Antologie se také vyhýbá tomu, aby texty dále členila podle nějakých zvratů v architektonické debatě. Soustřeďuje se konečně jen na texty praktikujících architektů, nejsou v ní obsažené texty teoretiků a historiků architektury. Primárním kritériem výběru pro ni nebyl tolik význam textů, jako význam jejich autorů, předních osobností euroamerické architektonické scény posledních osmdesáti let. Cílem editorů bylo ukázat, jak a o čem tito architekti psali a jak přitom zdůvodňovali charakter svých prací.

Díla krajinářské architektury se vyznačují proměnlivostí danou tím, že jejich materiálem je živá hmota, jejíž esenciální vlastností je růst. Projevuje se v nich nejen lineární běh času, ale také cyklické střídání ročních období a proměny počasí; ovlivňuje je intenzita slunečního svitu, množství a charakter srážek, síla a směr větru i střídání teplot. Přes veškerou proměnlivost je základem úspěšného krajinářského díla autorský vklad, koncept, který je dostatečně silný a zároveň bere v úvahu nestálou a dynamickou povahu života na Zemi. Texty předních architektů, krajinářských architektů a teoretiků odrážejí proměny uvažování o architektuře a tvorbě krajiny v posledním půlstoletí: jejich autory jsou Kenneth Frampton, James Corner, Stefan Körner, Ian McHarg, Anne Whiston Spirn, Marc Treib, Richard Weller a Christophe Girot.

Průvodce výstavou Jak jde kroj, tak se stroj, která byla v roce 2016 otevřena ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.

Publikace je věnována poslání muzeí – zachycovat, uchovávat, zkoumat a předávat informace o různých aspecktech historie obyvatel národa, regionu či místa. Zaměřuje se především na muzea prezentující tradiční lidovou kulturu a vlastivědná muzea zachycující kulturní mikrohistorii.