Jean Guenassia Pořadí knih

V roce 1924 se v poválečné euforii v taneční restauraci seznámí servírka Irene a Georges, kulisák pařížských filmových studií. Zamilují se, vezmou se, narodí se jim děti. První je Arlene. Je jiná než její sestry i její nerozluční přátelé Thomas, Daniel a Marie. Arlene je zvídavá, ponořená v knížkách, a když vyroste, rozhodne se prorazit hráz nízkého původu, genderových předsudků a nedůvěry - chce se stát inženýrkou a věnovat se výzkumu atomové energie. Doba se ale změnila, život se dávno neodehrává na filmovém plátně a tanečních parketech. Arlenina generace čelí válkám, krizím i společenským otřesům, na jejichž pozadí prožívá své lásky, setkání, rozchody, naději i bolest. Jean-Michel Guenassia v románu Děj se vůle boží fundovaně a čtivě líčí francouzské dvacáté století od epochy celuloidového snění po vývoj první francouzské atomové bomby.

Michelovi Marinimu je sedmnáct let a právě odmaturoval. Poflakuje se po Paříži, hraje fotbálek a oddaluje chvíli, kdy se zapíše na univerzitu. Plány? Odjet do Izraele za Camille, která tam žije v kibucu, s Leicou v ruce objevovat svět a najít Cécile, milou jeho bratra Francka. Franck, přesvědčený komunista, zůstal po dezerci z armády v Alžírsku a rozhodl se zasvětit svůj život zachraňování světa: má vyměnit rudou hvězdu za mnišský hábit? Poslední nenapravitelní optimisté se točí ve víru svých lásek a tajností a srdce jim plní všechny naděje převratné doby, v níž žijí. Paříž, Alžír, Tel Aviv, Petrohrad A čtyři desetiletí mezi roky 1964 a 2007, mezi rozkladem koloniálních říší a pádem železné opony, desetiletí plná příslibů a nadějí, to je rámec, do nějž Jean-Michel Guenassia zasadil intimní epopej o jedné generaci, vzrušující a barvitý obraz doby, velkolepé vyprávění o našich iluzích.

Paul je ne právě obyčejným členem ne právě obvyklé rodiny – rodiny legrační a něžné, rodiny mile rozklížené, sestávající z něho a dvou excentrických matek – a ta biologická opravdu nemá ráda heterosexuály. Otce Paul nikdy nepoznal. Zato poznal značně liberální výchovu, a tak mu nečiní potíže v šestnácti letech opustit školu a začít se živit jako barový pianista. Pohybuje se v prostředí homosexuálů, transsexuálů a jiných k okraji společnosti vytlačovaných skupin, ale on sám je navzdory svému androgynnímu vzhledu přitahován výhradně ženami, což mu paradoxně ve světě, v němž žije, působí potíže. Navzdory všemu Paul, stejně jako Michel v autorově nejznámějším románu, zůstává nenapravitelným optimistou.

Auver-sur-Oise, léto 1890. Marguerite Gachetová je mladá dívka, dusící se v krunýři zvyklostí, který ženy konce devatenáctého stolení musejí nosit. Stane se poslední láskou Vincenta Van Gogha. Jejich setkání jim nadobro zpřevrací životy. Jean-Michel Guenassia nám předkládá překvapivou verzi tohoto období. Co kdyby doktor Gachet nebyl věrným zastáncem impresionistů, ale naopak jejich chamtivým a ješitným odpůrcem? Co kdyby jeho dcera byla příliš vášnivá a příliš zamilovaná? Co kdyby Van Gogh nespáchal sebevraždu? A co kdyby část jeho obrazů vystavených v Musée d´Orsay byla falešná? Autor na základě nejnovějších poznatků o umělcově životě klade spoustu otázek. A nachází na ně nečekané odpovědi, které nám předkládá s vypravěčskou bravurou a dokumentaristickou věrohodností, jaké známe z Klubu nenapravitelných optimistů.

Je Tom Larch skutečně nesmrtelný? Žádný člověk by nemohl přežít nehody, z nichž Tom vyvázl. Zná snad nějaké tajemství, které ho před ranami osudu chrání? Nebo nad ním bdí anděl strážný? Dostane se pokaždé ze všeho náhodou, nebo díky pudu sebezáchovy? V osmi letech musel opustit Nové Dillí a vydat se do Londýna; Tom je odjakživa rozkročen mezi dvěma kulturami – kulturou indické matky a kulturou otce, anglického inženýra. Když mu je osmnáct roků, nastoupí ke Královskému námořnictvu a proti jeho vůli se z něj stane hrdina. Po návratu do civilu ho jeden z nejbohatších mužů světa požádá, aby se vydal do Indie pátrat po jeho ztraceném synovi – jedině Tom jej totiž dokáže najít.

V životě jsou ti dobří a ti zlí. A pak ti ostatní. Baptiste Dupré je atypický člověk. Obvyklé morální zásady mu nic moc neříkají, je svobodný a bez skrupulí, je to hráč. Nic ho nevystihuje lépe než hra, adrenalin, pokerové riskování, které roztříští křehkou rovnováhu rozehrané partie. Nebojí se hazardovat, nebojí se soupeřů, věří si a snadno zdolá všechny překážky, které se mu postaví do cesty. Takhle si vybudoval kariéru, tak získal srdce své ženy. Ale uběhlo několik let a Baptiste se začíná příšerně nudit. Dny se střídají, jsou fádní a jeden jako druhý. Až do toho večera, kdy Baptiste konečně narazí na protivníka hodného jeho velikosti. Co kdyby se vrhl do hry, v níž jde o všechno? Stoprocentní riziko je první prózou autora knih Klub nenapravitelných optimistů a Vysněný život Ernesta G. Neúprosný „roman noir“, zčásti inspirovaný skutečnou událostí, autor s odstupem dvaceti let přepracoval, zasadil do nových souvislostí a vydal znovu.

Dans la vie, il y a les bons et les méchants, et il y a les autres. Baptiste Dupré est un homme atypique. Les codes classiques de la morale ne lui inspirent rien, il est libre et affranchi, c’est un joueur. Rien ne le définit mieux que le jeu, l’adrénaline, le coup de poker qui vient rompre l’équilibre fragile d’une partie. Ne craignant ni le hasard ni la concurrence, sa confiance lui a rapidement permis de venir a bout de tous les obstacles dressés sur son chemin. C’est ainsi qu’il a construit sa carriere d’avocat et gagné le cour de sa femme. Mais apres quelques années, Baptiste finit par s’ennuyer ferme. Les jours qui se succedent lui semblent devenus ternes et répétitifs. Jusqu’au soir ou il croise enfin un adversaire a sa mesure. Et qu’il se lance dans un pari terriblement risqué… Derniere Donne est le premier roman de l’auteur du Club des incorrigibles optimistes et de La Vie revée d’Ernesto G. Un roman noir implacable inspiré, en partie, de faits réels. Nouvelle édition. Prix Michel-Lebrun du roman policier.

Hrdinou Vysněného života Ernesta G. je Josef Kaplan, český lékař židovského původu, který v třicátých letech 20. století vystuduje v Paříži, válku a antisemitské běsnění přečká v alžírském vyhnanství a po ukončení bojů se vrací do osvobozeného Československa. Netuší však, že ani zde se svobody příliš nenadechne a že stráví téměř celý život v totalitním režimu. Když v roce 1966 přijme v sanatoriu k léčení jistého jihoamerického revolucionáře, dostoupí jeho absurdní životní dráha vrcholu. Protože se dožívá stých narozenin, zažije i pád železné opony a konečně se může zase podívat do Francie, kde se snaží posbírat střípky svého rodinného života. Podobně jako v Klubu nenapravitelných optimistů, Jean-Michel Guenassia i ve svém druhém románu představuje řadu nezapomenutelných postav (z nichž některé známe již z Klubu). a utkává bohaté předivo přátelských a milostných vztahů. Zevrubně se věnuje otázkám politickým a společenským a obohacující francouzskou optikou nahlíží každodenní život v komunistickém Československu.

Bohatý, mnohovrstevnatý román dosáhl ve Francii prodeje přes 400 tisíc kusů, obdržel nadšené kritiky i několik literárních cen - např. Prix Goncourt des Lycéens 2010. Píše se rok 1959 a dvanáctiletý Michel Marini prožívá první krizi v rodině. Rodiče se nemohou na ničem shodnout a bratr Franck přes jejich odpor narukuje do války v Alžírsku. Michelovým jediným útočištěm se stávají knihy a utajený šachový klub ve čtvrti Montparnasse, kde se scházejí uprchlíci z východního bloku a vyprávějí si jen stěží uvěřitelné osobní příběhy. Během několika let přichází Michel o přítelkyni i o iluze a předčasně dospívá, přesto se však stává právoplatným členem šachového klubu a jedním z nemnoha nenapravitelných optimistů.