Markéta Křížová Pořadí knih

Doplněné a přepracované vydání metodické příručky učitele Dějepis 7 z produkce Nakladatelství Fraus. Přináší odborné a didaktické komentáře k učebnici a pracovnímu sešitu Dějepis 7 z téže řady (2. vydání), rady a nápady, jak s oběma produkty pracovat, také řešení a výsledky všech úloh z pracovního sešitu i komentáře k některým historickým mapám.

Dějiny umění Latinské Ameriky vznikly v dílně Střediska iberoamerických studií Univerzity Karlovy na základě přednášek autorek knihy. Cílem publikace je poskytnout zájemcům z řad studentů i veřejnosti základní přehled o dějinách umění tohoto regionu. Představit jim odbornou literaturu vztahující se k tématu, jakož i významné muzejní a galerijní instituce, seznámit je se vztahy mezi Českou republikou a Latinskou Amerikou na poli kultury a umění, a nasměrovat je tak v jejich dalším studiu. Výklad je doplněn o vysvětlení pojmů a doprovází jej bohatá obrazová příloha. Jedná se o první takový titul na českém knižním trhu.

Matěj Poláček, který v meziválečném období pracoval nejprve jako dělník, poté jako stavbyvedoucí na rozmanitých německých projektech v Africe a v Jižní Americe, po sobě zanechal deníky a také sepsané vzpomínky. Jde o unikátní dokumenty pozoruhodné jak svým jazykem, tak sociálním postavením autora a prostředím, v němž se pohyboval (a jeho velkou vnímavostí k tomu, co prožíval). Součástí edice je i studie o „českých stopách“ v Jižní Americe a Africe s důrazem na krátkodobou ekonomickou migraci, objasnění politické situace v popisovaných zemích v meziválečné době a stručný rozbor pamětí.

Střední Amerika jako by svou polohou na rozhraní obou částí amerického kontinentu a zároveň Atlantského a Tichého oceánu byla předurčena stát se místem setkávání, prolínání, soupeření i splývání. K mozaice původních obyvatel se připojili španělští dobyvatelé, angličtí kolonisté a dobrodruzi mnoha národností; a také černí otroci, násilím přepravení přes Atlantik. V moderní době se pak Střední Amerika stala vstupní branou hospodářské a politické expanze evropských států do Tichomoří a proto také předmětem intenzivního mezinárodního soupeření. Tyto vnější tlaky se promítaly i do bouřlivého vnitřního vývoje středoamerických států. Byť svou samostatnou existenci v 19. století zahájily sjednocením do federace, v následujícím období jejich vzájemné vztahy poznamenaly války a revoluce.

Tématem knihy je otroctví a jeho propojení s evropskou zámořskou expanzí v 15. až 19. století, zejména s kolonizací Nového světa. Zde byli zotročováni domorodí obyvatelé (Indiáni), především ale černoši násilím dovezení z Afriky. Rozvoj otroctví na americkém kontinentu patří k nejvýznamnějším fenoménům moderních dějin. Vyústilo v největší masovou migraci všech dob, která významně ovlivnila demografickou strukturu Afriky i Ameriky – vždyť třetina všech osob afrického původu dnes žije mimo černý kontinent. Hospodářství založené na obchodě s otroky a na otrocké práci zároveň podnítilo budování koloniálních říší i rozvoj evropských metropolí.

Státní znak Jamajky je dědictvím britské kolonizace. Původní podobu nechal roku 1661 na králův příkaz vypracovat William Sancroft, canterburský arcibiskup, a figurují na něm tradiční emblémy Ameriky: nazí Indiáni, tropické ovoce, krokodýl a v centru znaku kříž a koruna jako symboly královské svrchovanosti. Změnilo se pouze motto. Původní latinský text INDVS VTERQVE SERVIET VNI (Obě Indie budou společně sloužit), odkazující na rozlehlé zámořské državy Británie, nahradilo ve 20. století anglické Out of Many, One People, tedy "Z mnoha jeden národ". Jde o ekvivalent hesla USA E Pluribus Unum.

Mayové vytvořili nejkomplexnější a nejsofistikovanější kulturu Nového světa. Rozvíjeli matematiku a astronomii, umění ve formě realistických kamenných plastik a nástěnných maleb, užívali nejdokonalejší formy písma ze všech indiánských kultur. V době příchodu Španělů byla však již mayská kultura za svým zenitem. Mnoho měst bylo opuštěno a jejich obyvatelé se rozptýlili po pralese. Mayská společnost ovšem neztratila svou životaschopnost v této době ani poté, co na jejich území pronikli bílí dobyvatelé. Jejich nezkrotnost a schopnost úspěšně vést válku v tropických pralesech vedla však k tomu, že byli označeni za "divochy". Teprve v 19. století byla mayská kultura pro Evropu znovu objevena. Intenzivní archeologický i paleografický výzkum přináší stále nové poznatky o životě dávné mayské civilizace. Ovšem ve stínu problémů, probíraných na vědeckých konferencích, Mayové dál čelí hospodářskému, politickému a kulturnímu tlaku. Zatímco ruiny mayských měst se mění v lukrativní turistické lokality, deštný prales, v němž Mayové žijí, padá za oběť těžbě dřeva a rozšiřování dobytkářských farem. Boj o fyzické přežití Mayů jako jedinců i o přetrvání mayských komunit jako svébytných kulturních entit dosud není rozhodnut.

Geografické umístění na středoamerické šíji předurčilo Nikaraguu, aby se stala místem setkávání a tranzitu. Její kulturu, a dokonce i její přírodu spojují vlivy ze severu i z jihu, z východu a západu, vlivy evropské, indiánské a africké. Ale strategická poloha byla a dodnes je výzvou ke koloniálním výbojům, zahraničním intervencím a neméně také k ambicím mnoha místních vůdců. Budoucnost druhé nejchudší země západní polokoule, dějiště řady revolucí a občanských válek, převratů a častého násilí proto zůstává i dnes nejistá.

Kniha třech předních odbornic na historii a kulturu národů Střední a Jižní Ameriky. Naleznete v ní detailní přehled a vysvětlení krvavých rituálů, zvyků a obyčejů národů Aztéků, Mayů, Inků, Toltéků, Olmeků a dalších. Bohatá fotodokumentace.