Daniela Petříčková Knihy

Soubor esejů Jeana Améryho (1912–1978) se vrací do období druhé světové války a let následujících a zachycuje autorovu klíčovou zkušenost – zážitky židovského vězně nacistických vyhlazovacích táborů. Co znamená být člověkem ducha v takovém zařízení, co znamená změnit se v trýzněné tělo, jakou váhu má ztráta domova, zda se lze zbavit resentimentů, které pronásledují vězně celý další život, a co vše v sobě zahrnuje zdánlivě jednoduchá formule – být židovskou obětí pronásledování. Autorovy reflexe se na jedné straně blíží literatuře dokumentu a zdůrazněné autenticity. Zároveň ji však složkou úvahovou překračují, jsou něčím víc než historicky podmíněným výkladem určité historické zkušenosti. Odkrývají totiž rozměry této historické existence, které přesahují konkrétní dobu a události.

Biografie z pera německého vojenského historika zachycuje osudy příslušníka wehrmachtu, který v době holokaustu jako jeden z mála německých vojáků aktivně a nezištně pomáhal Židům. Za tuto činnost byl odsouzen a 13. dubna 1942 popraven. Wetteho práce se podrobně věnuje také dění na okupované Litvě v rámci nacistického programu likvidace židovského obyvatelstva. Vedle celkového průběhu vyvražďování si autor všímá také příběhů několika dalších německých vojáků a důstojníků, kteří pomáhali židovským obětem. Pozornost věnuje také Schmidovu odkazu v poválečném Německu. Jen velmi pozvolna se zbavoval příměsi „zrádcovství“ a ještě na přelomu tisíciletí se skupina důstojníků bundeswehru dlouhou dobu bránila pojmenování kasáren jeho jménem. Příběh Schmidova zdánlivě obyčejného hrdinství lze číst jako románové vyprávění; avšak i ti, kteří se jinak vymlouvají „na dobu“ nebo „na rozkazy“, v něm mohou nalézt neokázalý a nezpochybnitelný mravní vzor. Kniha je též brilantní ukázkou historické práce o „obyčejném člověku z lidu“, při níž se badatel musí vyrovnat s nedostatkem primárních pramenů.

Volbu papeže, Kristova zástupce a následovníka apoštola Petra na jeho stolci, provázely v dějinách mnohé problémy. Jak zajistit, aby se na tento akt volitelé v klidu soustředili, jednali podle nejlepšího svědomí, pokud možno bez průtahů, aby se nerozutekli, kde je to pravé místo, kam neproniknou intriky a vlivy představitelů světské moci? Jedině v izolaci v uzavřeném prostoru, tedy v konkláve. Od doby vzniku ve 13. století funguje konkláve podle ustálených principů, z nichž jeden – naprosté utajení interních informací – nebyl vždy naplňován zcela úspěšně. I díky tomu může fundovaný autor čtenáři zprostředkovat některé nečekané, mnohdy bizarní okolnosti a podrobnosti týkající se samotné volby i osobností papežů. Zasvěceně také obeznamuje s místem, kde se tradičně volební akt odehrává, s papežskými symboly a inauguračními rituály. Závěrem v osobité vizi vykresluje podobu volby podle nového dekretu, jak by se mohla odehrát v nedaleké budoucnosti.

Naše vědění prochází hlubokou proměnou a v západní kultuře je pociťována krize vzdělávacího systému. Práce Dietricha Schwanitze reaguje na tuto situaci a redefinuje základy naší vzdělanosti. V první části, nazvané Vědění, autor skicuje obrysy klasické vzdělanosti a představuje dějiny Evropy jako velký příběh od antiky přes středověk až po modernizaci a katastrofy 20. století. Provází nás také literaturou, uměním, hudbou, filozofií a vědeckými obrazy světa. Druhá část, Znalost, se zaměřuje na komunikaci a "infrastrukturu vzdělanosti", jako je řeč, knihy a noviny. Schwanitz zde zkoumá pravidla komunikace mezi vzdělanci a způsoby, jak vědění efektivně používat. Kniha není pouze souhrnem vzdělanosti, ale usiluje o její definici a obhajobu její potřeby v nové době, konkurující technickým informacím. Autor se snaží vymezit jádro vzdělanosti a naznačit cesty, jak se k ní dostat, aby se z návodu stalo skutečné vzdělání. Schwanitzova encyklopedická práce, od svého vzniku v roce 1999, vyšla ve třiceti vydáních a byla přeložena do mnoha jazyků.

Kniha představuje spojení kulturní historie, literatury faktu a esejisticky pojatých příběhů s románovými prvky. Autor předestírá pojem restaurace jako sociologický fenomén doby, který ilustruje zajímavými příběhy z gastronomického prostředí, v nichž vystupuje například Émile Zola, Joseph Roth, Edward Hopper nebo Robert Walser. Poučeně a s vtipem líčí také konkrétní příběhy číšníků, slavných kuchařů i samotných restauratérů, věnuje se proslulým podnikům a jejich historii, uvádí desítky proslavených pokrmů a receptů. Jeho pozornosti neuniká ani pozadí vnějšího společenského pozlátka, tj. těžká práce a špatné výdělky obsluhy, jejich různorodé slabosti a zlozvyky, jakož i negativní hygienické poměry. Přechází z jednoho kontinentu na druhý, aby zachytil vývoj a zvyky spojené s gastronomií v mnoha zemích světa.