Roman Musil Knihy

Rozsáhlá publikace, která vychází jako katalog výstavy české Katolické moderny v Moravské galerii v Brně, je výsledkem několikaleté badatelské práce autorského kolektivu odborníků z různých uměnovědných oborů. Hlavním tématem knihy je prezentace české Katolické moderny, důležitého kulturního ohniska přelomu 19. a 20. století, které tvořila skupina významných umělců a intelektuálů soustředěná kolem časopisu Nový život. Jejím hlavním cílem bylo sblížení tradičních duchovních hodnot s moderním způsobem života. Zakladateli Katolické moderny i jejího časopisu byli katoličtí kněží Karel Dostál-Lutinov a Sigismund Bouška, mezi její hlavní autority pak patřili Julius Zeyer, František Bílek, Otokar Březina, Felix Jenewein, Zdenka Braunerová, Alois Kalvoda, Jindřich Šimon Baar i někteří další umělci, kteří byli respektováni také představiteli jiných názorových platforem.

Velká monografie Joži Uprky vznikla za příležitosti stejnojmenné výstavy v Praze, kde se poprvé ve velkém rozsahu prezentovalo Uprkovo dílo. V knize naleznete jak dobové fotografie samotného umělce, jeho rodiny, přátel a významných malířských kolegů, tak převážnou část Uprkových děl. Na knize se podílela celá řada našich významných uměleckých teoretiků a autorit. Krásným způsobem dává kniha nahlédnout do zamilované Uprkovy oblasti a to Moravského Slovácka, které nebylo nikdy tak věrně a s láskou zachycené.

Učivo obsahuje všechna učební témata RVP pro obor vzdělání Předškolní a mimoškolní pedagogika: úvod do pedagogiky, pedagogika volného času, předškolní pedagogika, speciální pedagogika, vybrané kapitoly z dějin pedagogiky. Text je heslovitý, strukturovaný tak, aby připomínal sešit, ze kterého se student učí při opakování. Každý učební celek je doplněný myšlenkovou mapou, ve které jsou shrnuty základní pojmy o látce a vztahy mezi nimi.

Publikace je určena učitelům a žákům středních škol, základních uměleckých škol, dramatickým kroužkům a jednotlivcům, kteří se zajímají o improvizaci. Je napsána pro praktické použití. Nad nepatrným teoretickým výkladem dominují hry a cvičení, které jsou doplněny zkušenostmi autorů.

První monografická publikace o životě a díle Gottfrieda Lindauera (1839-1926), malíře spojujícího střední Evropu a Oceánii. Plzeňský rodák studoval ve Vídni u Josefa Führicha a Carla Hemerleina. Zprvu se zaměřil na malbu náboženských témat, pracoval pro Římskokatolickou farnost Valašské Klobouky, a na portréty převážně plzeňských měšťanů. V roce 1874, ve svých 35 letech, přesídlil na Nový Zéland, kde se etabloval jako portrétista. Vynikl zejména portréty Maorů, v nichž věrně, až fotorealistickým způsobem, zachytil podobu mužů a žen z kmenů původních obyvatel Nového Zélandu, včetně jejich tradičních oděvů, zbraní, amuletů a tetování na obličeji. Nejen díky brilantnímu ovládnutí valérové malby se světleným účinkem dokázal svým portrétům propůjčit efekt živosti a přesvědčivosti, ale zároveň jim vtisknout heroický ráz, důstojnost i posvátnost. To odpovídalo myšlení a cítění Maorů, kteří v Lindauerovi našli duchovně spřízněnou bytost, která spolu s nezpochybnitelným malířským mistrovstvím byla předurčena k tomu zobrazovat jejich význačné představitele. Monografie je dílem česko-novozélandského autorského týmu, vedeného editory Alešem Filipem a Romanem Musilem, nezastupitelné jsou studie Leonarda Bella z University of Auckland a Ngahiraky Masonové z Auckland Art Gallery, která schraňuje větší část pozůstalosti Gottfrieda Lindauera.

Publikace stručně, ale zároveň velmi výstižně, popisuje základní princip fungování rodinných rituálů a jejich vliv na nás samotné od dětství do dospělosti. Je určena každému, koho zajímají vztahy mezi lidmi, i těm, kdo řeší téma partnerských vztahů či se potýkají s rodinnými tématy. V knize je také partnerský dotazník.

Publikace vydaná k 70. výročí Západočeské galerie v Plzni. Kniha, kterou Západočeská galerie v Plzni svým příznivcům u příležitosti svých 70. narozenin předkládá, si neklade za cíl být reprezentativní publikací. Je spíše stručným shrnutím toho, co dnes mohou návštěvníci galerie v rámci jejích aktivit vidět, poznat a zažít, a připomenutím cesty, kterou ke své současné podobě během uplynulých sedmdesáti let dospěla. Přirozený akcent je přitom kladen na období posledních patnácti let (přesněji šestnácti, počítáme-li i rok 2024), tedy počínající rokem 2009, který byl pro Západočeskou galerii v Plzni rokem do jisté míry přelomovým, a končící rokem 2024, který je právě rokem 70. výročí faktického počátku její činnosti.

Katalog ke stejnojmenné výstavě obsahuje texty Romana Musila, Vojtěcha Lahody a Petra Jindry. Ve stati Operace „Kubišta“. Ke genezi sbírky českého kubismu v Západočeské galerii v Plzni rekonstruuje Roman Musil na pozadí politické a kulturní úlohy krajských galerií v 50. až 70. letech vznik mimořádně…

Epochou salonů označujeme období mezi lety 1870 a 1914, kdy bylo tzv. salonní umění na vrcholu popularity, a nakonec také ve své pozdní, závěrečné fázi. Salony umění, pořádané podle pařížského vzoru, měly divákům poskytnout přehled o celé šíři spektra dobové výtvarné tvorby, jak domácí, tak zahraniční. Nechyběla na nich ani vyhraněná díla progresivních směrů (realismu, naturalismu, symbolismu, secese atd.), i když převažovala tvorba středního proudu, pro niž je symptomatická zvláště žánrová malba s anekdotickou i moralizující pointou. Právě pro tuto tvorbu se vžilo označení salonní umění. To bylo dlouho opomíjeno jako konvenční a převážně komerčně orientovaná produkce. K novému zhodnocení začalo docházet až koncem šedesátých let dvacátého století. V českém prostředí sehrál iniciační roli profesor Roman Prahl, který do této publikace přispěl úvodním textem. Umělci pocházející ze zemí Koruny české studovali, žili a vystavovali jak v hlavním centru dění, Paříži, tak ve středoevropských centrech Mnichově, Vídni, Praze a jinde. Tomu také odpovídá složení mezinárodního autorského týmu a koncepce této unikátní obsáhlé publikace, která reflektuje působení několika stovek umělců (malířů, sochařů i grafiků), přičemž devadesáti pěti z nich jsou věnovány strukturované medailony.

Kniha mapující život malíře, grafika a autora mnoha našich poštovních známek představuje především jeho dílo a byla vydána u příležitosti výstavy Svolinského prací v Národní galerii v Praze, paláci Kinských (18.12.2001-10.3.2002).

Gabriel von Max (1840 - 1915) byl významným představitelem mnichovské malířské školy ve druhé polovině 19. století, jehož dílo si získalo uznání v Evropě i v zámoří. Byl profesorem na mnichovské Akademii umění a při příležitosti svých šedesátých narozenin byl povýšen do šlechtického stavu. Narodil se v rodině významných pražských sochařů a studoval malířství v Praze, Vídni a Mnichově, kde byl ovlivněn učitelem Karlem von Piloty. I když se usadil v Bavorsku, udržoval kontakty s českým prostředím a pravidelně vystavoval v Praze. Max se proslavil svým pojetím ženské krásy, inovacemi v náboženské malbě, zájmem o spiritismus a darwinismus a obrazy opic. Jeho styl se vyznačuje hladkým, staromistrovským přednesem a důrazem na estetiku a psychologii postav. Jeho vliv lze sledovat u mnoha českých malířů, jako byli Václav Brožík, Jakub Schikaneder a další. Tato rozsáhlá publikace, výsledkem několikaleté badatelské práce mezinárodního autorského kolektivu, je první českou monografií věnovanou Gabrielovi von Maxovi.

Obsažný katalog, který vyšel u příležitosti výstavy v Praze na přelomu let 1996-1997, který kromě úvodní statě a životních dat zahrnuje poprvé utříděné a reprodukované veškeré dostupné dílo Felixe Jeneweina z galerijních a muzejních institucí České republiky i ze soukromých sbírek. Důležitou část zaujímá v katalogu dosud nepublikovaná korespondence Felixe Jeneweina, členů jeho rodiny i některých významných současníků či pozdějších obdivovatelů umělcovy tvorby, jakými byli například Karel Dostál-Lutinov, Sisigmund Bouška a Jakub Deml.

Doprovodná publikace ke stejnojmenné výstavě v Západočeské galerii v Plzni. Soustřeďuje se zejména na Šímovo meziválečné období a definuje jeho přechody mezi různými světy, nejen Čechy-Francie, ale i mezi výtvarnými žánry, mezi uměním vysokým a nízkým, představuje méně známé Šímovy knižní ilustrace, nebo návrhy skleněných vitráží.

This stunning publication showcases the fin de siecle artworks collection in The Gallery of West Bohemia in Pilsen, ranked among the best public collections in the Czech Republic.

Czech Cubism is one of the country's most important contributions to world culture. The Gallery of West Bohemia is home to some of the movement's finest works.

Founded in 1953, the Gallery of West Bohemia houses one of the Czech Republic's most important collections of visual art - 10,000 graphic, painted and sculptural works, with an emphasis on Czech art of the late 19th and the first half of the 20th centuries. The collection includes works by the great figures of Czech modernism, Bohumil Kubista, Emil Filla, Otto Gutfreund, Toyen and Josef Síma. Director Roman Musil's personal selection of highlights has been made as the Gallery looks forward to a move into new, state-of-the-art premises that will allow the collection to expand further and cement Plzen's reputation as one of the Czech Republic's most attractive and exciting cultural destinations.