Pavel Benedikt Knihy

Vše co chcete vědět o pivu a stydíte se na to zeptat svého výčepního.

Beletristickou část knížky tvoří autobiografické, ale svým obsahem takřka univerzálně obecné vyprávění jednoho z řady amatérských muzikantů, který se nezdráhá nazvat se "hospodským hráčem". V tomto kaleidoskopu krátkých historek, příhod, gagů i trapasů spojených s muzikou se asi pozná každý, kdo si k této v Česku hojně provozované aktivitě někdy přičuchnul. Odborná část knihy je rozdělena na dvanáct tématických okruhů. Shrnuje zhuštěná základy hudební teorie, tvorby a názvosloví akordů, harmonie a harmonizace melodií, skladby a aranžmá. Je určena hospodským hráčům střední a vyšší úrovně; amatérským muzikantům, kteří se nebojí podložit svůj praktický hudební um přeměřenou porcí teorie. Poučení tu najdou jak řadoví hráči (kapitoly o tvorbě názvosloví akordů), tak kapelníci a aranžéřimalých amatérských hudebích skupiny (harmonie a harmonizace, sklada a aranžování). Zvídavým a technicky zdatným jsou určeny teoretičtější kapitoly a pasáže (soustavy ladění, alikvótní tóny) a hlavně poznámky pod čarou, osvětlující některé hlubší souvislosti. Přiložený sborníček nejpoužívanějších akordů v netradičním uspořádání poslouží všem kytaristům - teoretikům i praktikům.

Šlapu, šlapeš, šlapeme... byla první knihou autora. Publikace vyplynula z jeho lásky k horám: „Hory miluju a šlapu po nich prakticky každou volnou chvilku. Mám rád hory bez rozdílu, nízké i vysoké, i když to nutně nemusí být ty nejvyšší. Necítím se klasickým turistou, ani čistokrevným horolezcem, nejspíš jsem taková pozdní odrůda trempa horského = Horáka“. Tato kniha nebo spíš soubor obsahuje 14 miniprůvodců po českých a slovenských horách se zaměřením na horačinu (horské boudy, salaše a přístřeší, místa vhodná k bivakování, prameny, nepublikované přístupy k vrcholům, pochodové časy, výšky, převýšení...) plus knížku o tom, jak se chodí po horách a co k tomu patří.

Šlapu, šlapeš, šlapeme... byla první knihou autora. Publikace vyplynula z jeho lásky k horám: „Hory miluju a šlapu po nich prakticky každou volnou chvilku. Mám rád hory bez rozdílu, nízké i vysoké, i když to nutně nemusí být ty nejvyšší. Necítím se klasickým turistou, ani čistokrevným horolezcem, nejspíš jsem taková pozdní odrůda trempa horského = Horáka“. Tato kniha nebo spíš soubor obsahuje 14 miniprůvodců po českých a slovenských horách se zaměřením na horačinu (horské boudy, salaše a přístřeší, místa vhodná k bivakování, prameny, nepublikované přístupy k vrcholům, pochodové časy, výšky, převýšení...) plus knížku o tom, jak se chodí po horách a co k tomu patří.