Bronnie Ware is autorka, učitelka psaní písní a přednášející z Austrálie. Její inspirativní memoáry se dotkly srdcí po celém světě a byly přeloženy do 27 jazyků. Ware často pojednává o tématech života a smrti, přičemž zkoumá hluboké lítosti, které lidé pociťují na sklonku života. Její psaní nabízí pronikavé postřehy a naději, které čtenářům pomáhají zamyslet se nad vlastními životy a nalézt smysl.
Gwen is a skilled listener and problem solver, offering her clients a safe space to explore their emotions in her distinctive purple chair. Her reputation for providing insightful counsel draws new clients through word of mouth, highlighting her ability to help others untangle their stories and find clarity.
Navigating the journey from manuscript to readership, this guide tackles common concerns faced by aspiring authors, such as choosing the right publishing route and effective marketing strategies. It encourages writers to overcome the fear of rejection and emphasizes the importance of taking actionable steps towards their goals. By addressing these crucial questions, the book aims to transform overwhelming doubts into a clear path for achieving literary success.
Autorka světového bestselleru Čeho před smrtí nejvíce litujeme se ve své nové knize krátkých úvah, črt, zamyšlení a minipříběhů ze života, jež uspořádala do cyklu pokrývajícího dvaapadesát týdnů celého roku, zabývá tím, jak je důležité žít život bez zbytečných výčitek a lítostí, které pak na konci života vedou k trpkosti a pocitu promarněných šancí. Skrze nepatrné a mnohdy zdánlivě obyčejné události, které jsou přítomné každý den, ukazuje, jak se plně zhostit svého života a být jeho spokojeným a šťastným pánem.
Kniha čerpá z osobní zkušenosti autorky, která několik let působila v paliativní péči. Setkání s lidmi, jimž perspektiva blízké smrti naléhavě otevřela palčivá osobní témata a možná trochu pozapomenuté hodnoty, proměnila i její vlastní život. Rozhovory s umírajícími naznačily několik hlavních směrů lítosti – kéž bych měl odvahu žít opravdu podle sebe, ne podle očekávání druhých, kéž bych tolik nepracoval, kéž bych měl odvahu vyjádřit své city, kéž bych si udržel vztahy se svými přáteli, kéž bych si dovolil být šťastnější… Příběhy lidí loučících se se životem se prolínají s osobním příběhem autorky, hledající pozitivní smysl plného prožívání přítomnosti při stejně plném vědomí vlastní konečnosti.