Frída Á. Sigurðardóttir je plodnou autorkou, jejíž díla se vyznačují hlubokým vhledem do lidské psychiky a společnosti. Její styl je často popisován jako pronikavý a atmosférický, zachycující složité emoce a vztahy. Sigurðardóttirová se ve svých příbězích zabývá univerzálními tématy, jako jsou identita, paměť a hledání smyslu života. Její práce často zkoumá dopad minulosti na současnost a způsoby, jakými se jedinci vyrovnávají s nevyřešenými traumaty a dědictvím.
Román islandské autorky je vyprávěním ženy ve středním věku, která si u lůžka umírající matky zaznamenává dávno zasunuté vzpomínky na své mládí a na životy svých předků. Obraz čtyř ženských pokolení, tvrdě zkoušených svými muži a dětmi, přírodou a osudem. Román byl v r. 1990 oceněn prestižní Cenou Severské rady za literaturu.